Hlavně, aby to u nás po volbách nedopadlo jako na Slovensku! Zabraňme nástupu k moci politikům, kteří zasévají strach, nenávist a šíří dezinformace ve snaze urvat si voličskou podporu i za cenu katastrofálního rozdělení společnosti! Kdepak, nespletli jste se. Neotevřeli jste si omylem portál Deníku N či facebookový profil Milionu chvilek pro demokracii.
Úvodní věty jsou stručnou parafrází (možná i dokonce přesnou citací) základních rétorických obratů politiků současné Fialovy vládní koalice, které sice slýcháme celé čtyři roky, ovšem poslední týdny zní veřejným prostorem s intenzitou kobercového náletu bombardérů. Na jednu stranu se vlastně nelze divit. Každá normální strana, která by ráda po volbách převzala moc ve státě, předkládá občanům v kampani své recepty na to, jak lidem zařídit důstojný život, jak zajistit prosperující ekonomiku, jak omezit byrokracii, osekat veřejné zadlužení a prosadit různá další opatření, které obecně povedou k tomu, že se lidem bude žít dobře a země na tom po skončení jejich vládnutí bude lépe než v době, kdy daná strana do vlády nastupovala. Po uplynutí takového mandátu se pak v předvolební kampani chlubí svými úspěchy a do omrzení opakuje všechny své splněné sliby.
Jenomže právě tady je zakopaný pes. Čím by se Fiala se svou vládní partičkou chlubil? Zvýšenými daněmi, přestože byl slibován opak? Levnými energiemi? Prosperující ekonomikou? Vzkvétajícím průmyslem? Dostupným bydlením? Bojeschopnou armádou? Spokojenými policisty a hasiči? Fungujícím zdravotnictvím a bezproblémovou dostupností základních léků? Nepředraženými potravinami? Vzkvétající svobodou projevu?
A co to Slovensko, které je našimi vládci a jejich novinářskými propagandisty z prorežimních mediálních domů vykreslováno jako varovný příklad toho, kam by mohla být Česká republika vinou „špatného” volebního výsledku zatažena? Realitu nejlépe ukazuje aktuální veleúspěch tamní vlády v podobně důležitých ústavních změn. Kabinetu Roberta Fica, který v parlamentu nedisponuje ústavní většinou, se podařilo politické mistrovské dílo. Prosadit do slovenské ústavy doplňky prezentované jako hráz proti progresivismu. Jde o změny vycházející ze zdravého lidského rozumu.
Existují jen dvě pohlaví, muž a žena. Stát je svrchovaný ve věcech národní identity, která se týká kulturních a etických otázek. Výuka ve školách má probíhat jen podle zákonem stanovených osnov a programů, všechno nad rámec toho musí schválit rodiče. Týká se třeba LGBT ideologie a dalších témat. Děti smí adoptovat pouze manželský pár (pochopitelně muž a žena) a výjimečně jednotlivci. Zákaz kšeftování s dětmi, oficiálně nazývané jako surogátní mateřství, kdy biologická matka dítě odnosí a porodí pro jiný pár.
Že je to všechno samozřejmé? Každý člověk používající selský rozum si řekne, že to dává smysl a proč by to vůbec mělo být jinak. Je to přece natolik jasné, že působí zbytečně to dávat do ústavy. Ne, evropská civilizace dospěla do takového bodu svojí sebedestrukce, že to bohužel ve výrazné části zemí starého kontinentu už jasné není. Nemusíme chodit daleko, ani překračovat české hranice. I na zdejších školách se mohou naše děti dovědět, že s existencí dvou pohlaví to vůbec není tak jednoznačné, že pohlaví či genderů jsou desítky nebo už dokonce stovky. Nemluvě o nedávném zásahu českého Ústavního soudu, podle něhož k úřední změně pohlaví není zapotřebí operace, ale pouhé prohlášení, že se cítíte jako pohlaví XY. Šílené dopady vidíme v jiných evropských zemích, kde se sexuální predátoři odsouzení za znásilňování žen před nástupem trestu prohlásí za ženy a díky zvrácenému systému to nikdo nerozporuje, jsou umístěni do ženských věznic a zpravidla, světe div se, klidně během prvního dne v takovém nápravném zařízení znásilní svoje spoluvězeňkyně.
Jestliže se po schválení slovenské ústavní změny, že existují pouze dvě pohlaví, muž a žena, ozve Evropská unie s tím, že taková změna porušuje lidská práva či je dokonce v rozporu s unijním právem, tak opravdu není zbytečné definice tohoto typu schvalovat a do ústavního systému implementovat. Pro jistotu si to zopakujme: Podle desítek právníků a bývalých soudců EU představuje slovenská ústavní věta, že existuje jen pohlaví muže a pohlaví ženy, porušení lidských práv! Čích lidských práv? Když někdo tvrdí, že se genderově definuje jako lampa, veverka nebo nádraží? Ne, to není porušení lidských práv. To je definice základní civilizační hodnoty! Jedině ze soužití muže a ženy mohou vzejít děti. Kvůli tomu vznikla svátost manželství. Muž a žena se vezmou, založí rodinu a mají děti, vychovávají je, ty vyrostou, najdou si své protějšky, mají své děti atd. Naše národy a naše civilizace může díky tomu pokračovat. „Svazek” dvou mužů nebo dvou žen nic takového zajistit nemůže. Ať se duhoví a nebinární ideologové stavějí třeba na hlavu. Prostě nemůže. Nikdy.
Vím, že za tohle konstatování se na západních univerzitách rozdávají výpovědi, ale nic to nemění na jeho pravdivosti. A přihlásí-li se někdo, že zavedením ústavní definice jediných dvou pohlaví se cítí omezen na svých lidských právech, protože není ani muž, ani žena, ale například „genderfluid” nebo hlavní nádraží, nejde o případ pro lidskoprávní poradce, ale pro psychiatrickou léčebnu a silnou medikaci.
Nezbývá než tleskat Slovensku, kde někteří opoziční poslanci státotvorně podpořili návrh ústavních změn i přesto, že vzešel od „nenáviděné” vlády Roberta Fica, a díky tomu se podařilo získat potřebou ústavní většinu 90 hlasů. Nabízí se logická otázka. Které české politické strany, jejichž zástupci mají šanci zasednout v příští Poslanecké sněmovně, by něco takového navrhly či alespoň aktivně podpořily také u nás? Na takovou demonstraci normality a na její ústavní zakotvení je totiž nejvyšší čas. Můžeme to nazývat jakkoli, klidně hrází proti progresivismu, ale ze své podstaty nejde o nic než o ústavní zakotvení zdravého rozumu v časech vrcholícího šílenství.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka