Jan Vrobel se od začátku migrační vlny velmi aktivně zapojuje do celospolečenské diskuze. Nutno říci, že jeho projevy jsou často velmi osobité a nesluší se je publikovat před desátou hodinou večerní. V létě se například na svém facebookovém profilu velmi ostře pustil do Tomia Okamury, kterému vyčítá jeho xenofobní a protiimigrantské postoje. Okamuru pejorativně nazývá „pojebaným šprtem, zahrádkovým pičusem a echt white power zmrdem“. Vrobel také ve svém komentáři Okamurovi doporučoval ve zjevné narážce na kauzu kolem guru Járy, aby se nechal „odháčkovat na reiki a pobrečel si hezky od plic do polštáře“. „Já vím, že Okamuru v dětství šikanovali, je to poznat z toho ublíženého projevu a hypertrofované touhy po pozornosti.“

Vrobel v úvodu rozhovoru zmiňuje svoji motivaci, na základě které se vypravil pomáhat uprchlíkům do Maďarska. Hovoří o nechuti východoevropských států se o příchozí lidí postarat. Dle jeho slov ho šokovalo, že například maďarské úřady komunikovaly s uprchlíky pouze prostřednictvím bezpečnostních sil. „Neznám samozřejmě politické řešení migrační krize. Jsem však hluboce přesvědčen, že by nikdo neměl umírat na blátivých cestách na evropském kontinentu. To se prostě nemůže stávat, jinak bychom ztratili všechno, v co jsme věřili,“ říká očividně dojatý a citově rozjitřený Vrobel, jenž společně se svými přáteli působil na budapešťském nádraží Keleti i poblíž hojně kritizovaného uprchlického tábora Bicske.