Když v rámci předvolebních televizních debat došlo na resort školství, téměř všechny strany se shodly, že je třeba něco dělat s neudržitelným projektem inkluze.
„Za dvacet let inkluze se ukázalo, že jde spíše o drahý experiment než o skutečný přínos pro děti. Mnoho handicapovaných žáků je ve velkých třídách stresovaných a závislých na asistentech, zatímco učitelé nemají prostor věnovat se nadaným dětem ani běžné výuce. Výsledkem je, že trpí všichni – žáci nadaní, žáci se znevýhodněním i učitelé, kteří jsou přetíženi. SPD prosazuje návrat ke speciálním školám tam, kde je to pro dítě přínosnější, a citlivý, nikoli plošný přístup k integraci. Řešením je hodnotit inkluzi podle skutečných výsledků dětí, ne podle ideologických tabulek,“ uvedla k tomu pro ParlamentníListy.cz v předvolebním rozhovoru učitelka z Hradce Králové Irena Němcová, která se minulý týden stala poslankyní za SPD.
A dodala, že školy se díky tomu staly „odbytištěm pro různé neziskové organizace, které místo skutečné pomoci často jen čerpají státní a evropské dotace“.
K pochopení celého příběhu se musíme vrátit o dvacet let zpátky. Ve vládě Mirka Topolánka získali křeslo ministra školství Zelení. Podle pozdějších vzpomínek premiéra spíše náhodou, když jej lidovci těsně před koncem vyjednávání směnili za Ministerstvo kultury, jim tradičně blízké kvůli církevním majetkům. „Ale na školství nikoho nemám,“ zděsil se prý jejich předseda Martin Bursík. Funkci původně vykonávala Dana Kuchtová, která o něm nevěděla nic, ale v prosinci 2007 ji nahradil Ondřej Liška.
A ten přišel na ministerstvo nejen s velmi konkrétní představou, co chce prosazovat, ale též vybaven zkušenostmi ze studií politologie, Havlovy Nadace Forum 2000 a z Evropského parlamentu.
Jednou z jeho hlavních priorit byla inkluze.
„Hned po příchodu na ministerstvo jsem si za jednu ze svých klíčových priorit zvolil cíl ukončit naprosto děsivý stav, kdy jsou děti okrádány o důstojný život a budoucnost a vyháněny do ústraní ‚zvláštních škol‘ a ústavů, značkovány jako méněcenné na základě barvy kůže, zdravotního anebo sociálního znevýhodnění zanechávány bez náležité podpory a bez společenství svých lepším osudem obdařených vrstevníků,“ vyznal se nedávno na Facebooku.
Předcházející stav ve školách nazval jako „strukturální rasismus“.
Radek Sárközi, prezident Pedagogické komory, to vidí přece jen méně kategoricky. „Myslím si, že nelze stanovit ‚počátek inkluze‘ na nějaký konkrétní rok. Jedná se o kontinuální proces, který probíhal už v minulém století. Mohli bychom se vrátit až do roku 1913, kdy byl založen Jedličkův ústav pro tělesně postižené. Původní myšlenkou bylo ‚Z mrzáků žebrajících o almužnu vychovat plátce daní‘. Ředitel tohoto ústavu František Bakule prosazoval integraci tělesně znevýhodněných dětí pomocí fyzické práce a uměleckých činností včetně dětského sboru,“ vzpomíná.
V Česku se podle něj postupně podařilo vybudovat velmi kvalitní speciální školství pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, ať nevidomé, neslyšící, s psychiatrickými diagnózami nebo s poruchami chování. „Pokud to bylo možné, navštěvovali žáci se speciálními vzdělávacími potřebami běžné školy. Možná si někdo vybaví seriál My všichni školou povinní a prvňáčka Jirku Olivu, který nejprve navštěvoval běžnou třídu, ale pak byl přeřazen do speciální ‚vyrovnávací‘ třídy pro ‚pomalejší žáky‘,“ připomíná s tím, že k integraci žáků s tělesným znevýhodněním nebo s různými „dys“ diagnózami do běžných tříd tedy docházelo už před vyhlášením inkluzivní kampaně ministrem Liškou.
Fotogalerie: - Babiš ve školce
Ten se k inkluzi hlásí jako ke svému dítěti. Sárközi spojuje prosazení tohoto projektu zejména s porážkou České republiky v jednom sporu u Evropského soudu pro lidská práva, kterou v roce 2007 skončila žaloba ve věci evidence romských žáků. „Česko se v reakci na tento rozsudek zavázalo k plnění celé řady nesmyslných opatření, i když to vůbec nemuselo dělat. Příkladem může být každoroční vykazování počtu romských žáků ve školách, na které ovšem nebyla navázána žádná podpora školám s vyššími počty těchto žáků,“ vysvětluje Sárközi a doplňuje perličku, že před rokem 1989 existoval příplatek pro učitele, který měl ve třídě větší množství romských dětí.
Začal jsem systematicky komunikovat nový přiběh
Na ministerstvu se agendy ujal Ondřej Liška, od europarlamentních Zelených poučen, jak se při prosazování agendy postupuje. Ve svém nedávném facebookovém postu to popsal: „Zapadlou agendu jsem vyčlenil a povýšil na nejvyšší úroveň řízení, postavil tým, do jehož čela jsem přivedl skvělou Kláru Laurenčíkovou, a začal systematicky komunikovat nový příběh. Takto začaly kroky vedoucí postupně k Akčními plánu a dalším konkrétním změnám politik, zákonů a financování tak, aby každé dítě bez ohledu na zvláštní potřeby dostalo co největší podporu k realizaci svého potenciálu,“ líčil.
Jméno Kláry Laurenčíkové je třeba si zapamatovat, kolem této členky Strany zelených se totiž příběh české inkluze bude točit celé roky. Na ministerstvu pod Ondřejem Liškou se brzy stala náměstkyní a agendu inkluze z úřednické pozice střežila přes všechny další ministry. Všechny její pokusy získat za Zelené volební mandát naopak skončily nezdarem.
Fotogalerie: - Pankáči na Jarmarku
„Brzy po dokončení studia nastoupila na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a od té doby je vlastně profesionální úřednice, která nemá osobní pracovní zkušenosti s inkluzivním vzděláváním. Působila i na Ministerstvu práce a sociálních věcí nebo Ministerstvu zdravotnictví. Často v tandemu se svým manželem Martinem Šimáčkem, který aktuálně řediteluje Agentuře pro sociální začleňování na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR (vedl ji už v letech 2009 až 2015) – ten v minulosti usiloval například o úplné zrušení speciálních škol pro děti s mentálním postižením,“ vzpomíná Radek Sárközi.
Připomíná výrok paní Šimáčkové Laurečníkové, v pedagogické komunitě zlidovělý, že „náš systém vzdělávání brání těmto dětem, aby vystudovaly práva a další vysokoškolské obory“.
Paralelně s prací ministerské úřednice ale Šimáčková Laurenčíková dlouhodobě působila v neziskovém sektoru. Své první zkušenosti získávala v dozorčí radě Centra pro transformaci o.p.s. od Anny Šabatové. A působí tam rovněž Martin Šimáček, její budoucí manžel, který zkušenosti nabíral v Člověku v tísni.
Pak zakládá ČOSIV. Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání přes svůj název nemá za cíl odborné disputace, ale rázné prosazování agendy inkluze.
„Na politické neziskovky není vhodné nahlížet jen jako na samostatně stojící organizace. Je důležité je vnímat v jejich vzájemné propojenosti, v jejich prorůstání veřejnou správou, nadacemi, akademickou sférou i byznysem. V knize celý tento propletenec nazývám, záměrně trochu expresivně, progresivistická hydra. Prorůstání progresivistické hydry veřejnou správou je onen známý pochod institucemi, který je pro progresivisty již dlouhá léta nástrojem, jak rozšiřovat svůj vliv,“ řekl k tomu kdysi pro ParlamentníListy.cz Robert Kotzian, autor knihy Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci.
Konkrétně k ČOSIV doplnil: „Tato politická neziskovka měla v roce 2021 rozpočet téměř 11 milionů Kč, z čehož téměř 8 mil. Kč byly mzdové náklady. Mezi dárci ČOSIV bychom našli, nikoli překvapivě, také nadaci založenou Georgem Sorosem.“
Nebyla to jediná organizace, ve které Klára Šimáčková Laurenčíková či její manžel působili. Angažovala se celkem v devíti neziskových organizacích a dvou soukromých firmách, které dostávaly peníze od státu. Tyto subjekty mají se státem mezi roky 2016 a 2023 celkem 149 smluv v celkové výši 429 milionů korun.
Obecně prospěšná společnost Asistence uzavřela v této době se státem celkem 64 smluv za 229 milionů. Jen v roce 2023 to bylo 34 milionů. Rovněž za stejné období čerpala celkem 106 dotací v celkové výši přesahující 69 milionů. Klára Šimáčková Laurenčíková ve společnosti působila jako předsedkyně správní rady, a to od července 2014 do května 2022, kdy už byla zmocněnkyní vlády pro lidská práva. V té době oficiálně opustila své dosavadní neziskové aktivity.
Ale k tomu bylo ještě daleko. V roce 2011 Laurenčíková z ministerstva nakrátko odešla, když ministr Dobeš vyjádřil s jejími plány nesouhlas. Vrací se, když na ministerstvo přichází Petr Fiala a projekt inkluze opět rozjíždí. Právě ministr Fiala předložil podle Sárköziho klíčovou novelu školského zákona, která nastavila parametry „společného vzdělávání“, tedy inkluze.
Konkrétní podobu dostal projekt prováděcí vyhláškou za ministryně Kateřiny Valachové, ke které měla Šimáčková Laurenčíková velmi blízko.
„Bohužel nikdo nedbal na petici, která na protest proti chystaným změnám vznikla a kterou podepsalo 70 000 pedagogů,“ shrnuje prezident Pedagogické komory. Sedmdesát tisíc je zhruba třetina všech učitelů v zemi.
„Od roku 2016 máme tedy inkluzi založenou na výuce žáků se speciálními vzdělávacími potřebami běžnými učiteli s pomocí asistentů pedagoga, což je velmi neefektivní způsob. Když chce rodič dát své dítě do speciální školy nebo třídy, tak vlastně nemůže. Naopak, když chce rodič dát své dítě se speciálními potřebami do běžné spádové školy, tak ho ředitel musí přijmout, a to i v případě, že nemá pro výuku takového žáka podmínky – ty se pak vytvářejí za pochodu,“ popisuje Sárközi realitu od vyhlášky ministryně Valachové. Toto vytváření podmínek za pochodu podle něj v praxi znamená třeba to, že škola žáka přijme a pak půl roku čeká na schválení peněz pro asistenta, který by mu pomáhal.
Pro srovnání dodává, že v zahraničí, třeba v obdivované Skandinávii, učí tyto žáky pedagogové se speciálním vzděláním, jenže to by vyšlo mnohem dráž než česká „potěmkináda“. „Chybně nastavenou inkluzí trpí jak žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, tak jejich spolužáci a rovněž rodiče i učitelé,“ shrnuje Sárközi.
Před letošními volbami zavládla poměrně široká politická shoda, že inkluze v tomto pojetí je nadále neudržitelná. Na mítinku, kde byl i Petr Fiala, hovořil učitel a kandidát ze SPOLU o tom, že v realitě dnešní inkluze se děti, které chtějí dosáhnout špičkové úrovně, musejí už v jedenácti letech orientovat na víceletá gymnázia.
Trend „zaplatíme dětem kvalitní soukromou školu“ se s postupem inkluze rozšiřuje. A jednu takovou v Praze provozují i manželé Šimáčkovi. Na ZŠ Poznávání je měsíční školné přes 10 000 korun. „To mi přijde jako velmi exkluzivní částka, kterou si mohou dovolit jen bohatší rodiny. Pochybuji, že tuto školu navštěvují například žáci ze sociálně znevýhodněného prostředí,“ poznamenává k tomu prezident Pedagogické komory.
Klára Šimáčková v čele průvodu Prague Pride
Kromě toho Klára Šimáčková Laurenčíková působila ve státní správě. Kromě Ministerstva školství také krátkodobě na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde byla poradkyní ministryně Marksové, a za Babišovy vlády na Ministerstvu zdravotnictví v oddělení reformy systému péče o duševní zdraví.
Za Fialovy vlády pak její úřednická kariéra dosáhla vrcholu, když byla v květnu 2022 jmenována zmocněnkyní vlády pro lidská práva. V lednu 2023 se současně stala náměstkyní ministra pro evropské záležitosti. Tím byl tehdy Mikuláš Bek, jehož manželka Markéta Beková rovněž participuje na projektech s její neziskovkou.
Ta se v roce 2023 přejmenovala na Society for all (SOFA), což mělo souviset s rozšířením jejích aktivit i mimo školství.
Když student Kozák zastřelil čtrnáct lidí na filozofické fakultě, zmocněnkyně Šimáčková hned druhý den tweetovala: „Debaty o bezpečnostních opatřeních na školách by rozhodně neměly zastínit tu nejvyšší prioritu, kterou včerejší tragédie na FF UK bolestně ukázala – a to nutnost systémové podpory duševního zdraví, zejména dětí a mladistvých, stejně jako aktivní prevenci násilí ve společnosti a podporu rodin v krizových situacích.“
Do těchto aktivit se následně velmi iniciativně zapojila právě SOFA a její studii prezentoval ministr Vít Rakušan. S předsedou STAN spolupracovala zmocněnkyně i na dalších projektech, zejména na pomoci ukrajinským uprchlíkům. V únoru 2023 k tomu na Úřadě vlády získala oficiální funkci „národní koordinátorka pro adaptaci a integraci uprchlíků z Ukrajiny“.
Vít Rakušan a Klára Šimáčková Laurenčíková na tiskové konferenci
Nyní oznámila, že s koncem Fialovy vlády odchází. „Vnímám, že strany, které vstupují do té vládní koalice, zejména některé, mají opačný přístup a postoj k problematice lidských práv, k ochraně zranitelných skupin,“ sdělila.
Agendu inkluze by měl převzít Robert Plaga, který byl ministrem školství už v první Babišově vládě.
„Vzpomínám si, že se na začátku svého působení na Ministerstvu školství pokusil Robert Plaga napravit některé očividné nesmysly ve vyhlášce o společném vzdělávání. Vzedmul se proti tomu ale velký odpor neziskovek v médiích. Dokonce podaly dva podněty k Radě Evropy, což změny o více než rok pozdrželo. Pak už Robert Plaga bohužel spíše s různými aktivistickými neziskovkami spolupracoval, než aby se snažil čelit jejich lobbingu,“ vzpomíná Sárközi.
Ačkoliv podle něj Robert Plaga někdy působil, jako kdyby byl spíše nominantem hnutí STAN, dokázal podle něj alespoň pro školy sehnat peníze. Pětikoaliční vláda naopak na školství začala šetřit, a do toho se stále rozmáhal vliv neziskových organizací, které podle Sárköziho už ve školství v podstatě suplují státní správu.
„S příchodem desítek tisíc ukrajinských žáků probíhá ve školách druhá vlna inkluze – v rámci ní se začleňují do běžné výuky žáci, kteří neovládají češtinu, opět s minimální podporou MŠMT. Od příštího roku nás čeká třetí vlna inkluze – dosluhující Parlament totiž schválil novelu školského zákona, která prakticky ruší odklady povinné školní docházky. Učitelky na prvním stupni tak budou muset řešit ve svých třídách nejen děti se speciálními vzdělávacími potřebami a cizince, ale navíc i děti nezralé ke školní docházce. A to opět jen s pomocí asistentů pedagoga, nikoliv specialistů. Obávám se, že brzy dojde k totálnímu rozkladu českého školství. Já osobně se pokusím na poslední čtyři roky ve školství zapomenout nebo je alespoň vytěsnit. Bylo to velmi traumatické období změn k horšímu. Nebál bych se to nazvat dobou temna,“ shrnuje prezident Pedagogické komory.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Má pokračovat školská inkluze?
Ukrajinci
Informace pro ukrajinské občany na území ČR v návaznosti na ruskou agresi na Ukrajině na leznete na oficiálních stránkách MV ČR. MV ČR také pro tento účel zřídilo samostatný portál. Základní informace o ukrajinské diaspoře v České republice naleznete na těchto stránkách.
autor: Jakub Vosáhlo
1Josef
