Empatie by měla být jednou ze zásadních, elementárních vlastností lékařů. „Péče o zdraví jednotlivce i společnosti v souladu se zásadami lidskosti, úcty k životu a ohledy na důstojnost“ je prvním bodem povinností lékaře z Etického kodexu lékařské komory. Právnička z Olomouce Alžběta Heliksová má s jedním z lékařů ovšem velmi tristní a smutný zážitek. Alžbětu Heliksovou potkala velká životní tragédie – její tříletá dcera Vilemína zemřela na leukémii.
„Dlouho jsem přemýšlela, jestli tento příspěvek zveřejnit, protože se týká jedné velmi osobní věci, ale nedá mi to. V květnu nám umřela dcera Vilča. Protože zemřela doma, musela přijet záchranka a sepsat o tom s námi protokol. A co čert nechtěl, dostavil se MUDr. Milan Brázdil. Možná je vám to jméno povědomé – je to totiž poslanec za hnutí ANO. To, co u nás doma předvedl, si můžete přečíst v připojené stížnosti, kterou jsem poslala na ředitelství záchranky, zažít byste takovou situaci určitě nechtěli, to vám garantuji,“ napsala Alžběta Heliksová na Facebooku.
Následně se jí prý za chování lékaře a poslance hnutí ANO Milana Brázdila osobně omluvil ředitel záchranky.
„A pan doktor? Tomu zřejmě vůbec nedošlo, že se choval jako… Omluva od něj žádná. Pokud byste ho náhodou chtěli volit do jakékoli funkce, rozmyslete si, jestli chcete, aby vás někdo takový reprezentoval. Tenhle člověk se už léta chlubí tím, že dostal záchranářský kříž, který nikdy nedostal, je známý svými antihomosexuálními výroky a chováním řeznického psa, to se ale z volebních billboardů nedočtete, tak jen ať víte,“ napsala Alžběta Heliksová v silně emotivním příspěvku.
„P. S. Nikdy jsem politiku a politiky neřešila, dost často ani nechodím k volbám, ale nemilá zkušenost mě donutila říct své. P. S. 2, když se vám bude chtít, sdílejte,“ uzavřela svoji zkušenost na sociální síti nešťastná matka.
Problémy s empatií asi nebudou u poslance hnutí ANO ojedinělé. „Postižení lidé nemůžou být manželé a mít děti.“ Tak Brázdil zareagoval letos v červnu v e-mailové korespondenci, ve které ho lékařka Vendula Svobodová žádala o schůzku k umožnění manželství homosexuálních párů. Kvůli tomu ho oslovil server iROZHLAS.cz, aby svůj kontroverzní výrok vysvětlil. „Na vyjádření svého názoru mám imunitu, omlouvat se nebudu,“ řekl mimo jiné v rozhovoru zákonodárce z Olomoucka.
Spor o pitvu
Co se tedy vlastně mělo stát u Heliksů? Když 8. května ráno Vilemína Heliksová zemřela, dorazila do bytu Heliksových záchranka. Dcera byla doma s jasnou diagnózou, akutní lymfoblastickou leukémií. Přes tak závažné onemocnění dlela doma v takzvané paliativní péči pod odborným dohledem lékařů z Fakultní nemocnice v Olomouci a mobilního hospice.
Asi hodinu po úmrtí zavolali rodiče záchranku s tím, že oznámili úmrtí po nemoci, tedy že nešlo o náhlé úmrtí. „Pan doktor sotva pozdravil a už se v botách hrnul do bytu. Podotýkám, že věděl, že jede k malému dítěti zemřelému na leukémii. Slova upřímnou soustrast nebo jim podobná zřejmě nezná. Pak začal Vilču prohlížet a ptal se na okolnosti smrti. Až potud dobré, dělal, co musel. I když tón, jakým nás vyslýchal, a vůbec celkové chování bylo neurvalé a hrubé. Jako bychom provedli snad něco špatného a nechali Vilču doma zemřít jen tak, bez pomoci,“ popisuje Alžběta Heliksová smutnou zkušenost.
Poté se rodiče s lékařem přesunuli do obývacího pokoje, kde začal lékař vypisovat náležitosti pro pohřební službu. Brázdil se měl nad rámec nutného rodičů ptát, proč nechali dítě zemřít doma, „s výrazem vždyť v nemocnici by mu bylo líp“, jestli k tomu měli rodiče nějaké náboženské důvody. „Tento výslech mi byl krajně nepříjemný, protože mi pan doktor naznačoval, že není běžné nechat dítě zemřít doma,“ popisuje dále setkání s MUDr. Brázdilem Heliksová.
Matka jej při sepisování protokolů požádala, aby nenařizoval pitvu zemřelé Vilemínky s odůvodněním, že si už všichni vytrpěli dost a chtěli by dcerku v klidu pohřbít. MUDr. Brázdilovi předložili zprávu hematoonkologa, v níž bylo vše o zdravotním stavu dcerky popsáno včetně toho, že je v paliativní, tedy terminální péči, ale doktor Brázdil to přesto nerespektoval a pitvu dítěte nařídil. „Chápu, že musel Vilču prohlédnout, kdy zemřela, proč zemřela. A mohl, ale nemusel nařizovat pitvu, celé to šlo vyřídit slušně, empaticky, s ohledem na to, že právě zemřelo malé dítě,“ zlobí se na lékaře Heliksová.
„Chápu, že pro pana doktora je přednější záchrana živých než ohledání mrtvých. Život je prostě cennější než smrt,“ měl Brázdil podle právničky Heliksové říci v projevu na 42. schůzi Poslanecké sněmovny. A pokračovala: „Záchrana živých a hrdinské skutky s tím spojené se mnohem lépe prezentují a pomáhají v (politické) kariéře každého. Lékař by měl být vždy na prvním místě lékařem a člověkem, a až pak čímkoli jiným. A měl by se vždy umět chovat lidsky a slušně a jako profesionál, což pan doktor Brázdil neumí. Při vyslovení jeho jména mě napadají slova jako hulvát a mnohá další, těžko publikovatelná,“ uzavřela smutný příběh matka zemřelé Vilemínky.
Milan Brázdil na zoufalý post matky zemřelé dcery zareagoval později. „Dnes jsem dostal několik dotazů na vyjádření se ke stížnosti paní Heliksové týkající se zákroku při ohledání jejího dítěte. V první řadě bych chtěl znovu vyjádřit hlubokou soustrast. Je mi líto každého ztraceného lidského života. Smrt blízkého, navíc dítěte, je vždy zdrcující událostí. Vím, o čem mluvím. Za téměř třicet let služby na záchrance jsem byl u tisíců případů, pomohl jsem tisícům lidí, ale také ohledal mnoho zemřelých. Práce záchranáře je hodně psychicky náročná, ale když ji děláte tak dlouho a chcete ji dělat dobře, musíte být psychicky odolní. Věřte ale, že ani po třiceti letech služby jsem si na smrt, natož dítěte, nikdy nezvykl.
Může se pak stát, a to musím se vší pokorou uznat, že některá moje reakce se rodičům, kteří čelí tak složité životní situaci, může zdát neadekvátní. Snažím se tomu všemi silami předcházet, ve většině případů úspěšně. Jako lékař se vždy držím standardních postupů, chovám se profesionálně. Bylo tomu tak i v tomto případě, ale jsme jenom lidé.
Souhlasím, že lidský přístup, empatie a slušné chování lékařů jsou základ a nesmějí se nikdy vytratit.
A jestli paní Heliksová vnímala mou práci tak, že jsem zrovna tohle nezvládl, velmi mě to mrzí a tímto se jí a celé její rodině omlouvám.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
