Rusko je země, kterou jsem navštívila mnohokráte. Určitě každého účastníka cesty zajímalo něco jiného. Podnikatelské příležitosti, kulturní, sportovní výměna, cestovní ruch, či neskutečné bohatství, kterým tato země oplývá. Bohatstvím mám na mysli, jak nerostné, tak kulturní, vědecké. Bohatství tohoto národa spatřuji v obrovském národním cítění a hrdosti. Národ, který ve druhé světové válce ztratil nejvíce lidských životů – přes 25 milionů lidí. Téměř každá rodina ztratila ve velké vlastenecké válce blízké, ty které milovala, ty, kteří měli nárok na život, což je základní právo člověka.
Považuji za povinnost každého slušného člověka uctít tyto promarněné lidské životy, zasadit se o to, aby se takováto zvěrstva již nemohla nikdy, nikde na světě zopakovat.
Považovala jsem za povinnost zahájit činnost Institutu na ochranu lidských práv a svobod právě poklonou těm, kteří chtěli žít, těm kteří se chtěli ze života radovat, ne umírat ve válečném konfliktu. Právo na život, život v míru, osobní svobodu to je základ činnosti, kterým se Institut věnuje.
Vyznamenání válečné hrdinky a hrdinů prezidentem republiky Milošem Zemanem v Moskvě, vyznamenání těm, kteří se zúčastnili bojů proti fašismu a osvobozovali také tehdejší Československo, jsem přijala s povděkem. Jen ten, kdo nezná minulost, nemá před sebou žádnou budoucnost. Jen ten, kdo se neumí chovat s úctou k lidským životům, k hrdinství a statečnosti, takový člověk chudý duchem může tak sedět v pražské kavárně, nebo cukrárně a přetvářet dějiny podle zadání. Plivat na každého, na koho je objednávka.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV