Tehdy jsme byli označování hanlivě vládnoucími strukturami. Psal se rok 1989 a nepamatuji si, že by na nás byla nasazena tak brutální technika, jako tomu bylo na Staroměstském náměstí minulý týden.

Byli jsme v té době označování „jako nepřátelé režimu“, mezi demonstrujícími byli i provokatéři ze stran StB. Je to dávno. Nikdy jsem si nemyslela, že znovu budou naše děti, naši vnuci zažívat to, co se stalo 18. 10. 2020 v Praze. Nezastávám se ani jedné ze stran, protože důvody násilného potlačení této demonstrace mohou být různé a není potřeba dělat unáhlené závěry. Byli tam skutečně provokatéři ze stran policie, jak je vidět z některých video záznamů, aby vcelku poklidnou demonstraci rozbili a lidé se báli přijít příště? Byli to oni, kteří použili praktiky roku 1989, aby mohli brutálně zasáhnout a po vyhlášení ukončení demonstrace zatarasit demonstrantům možný odchod? To by měl vysvětlit ministr Jan Hamáček, který byl u „toho“. Má určitě všechny informace a za zásah nese plnou odpovědnost. IAV se tomuto problému porušení lidských práv bude věnovat a veřejnost o dalších krocích informovat.

Demonstrující nekřičeli „Nejsme jako oni“ alespoň jsem to neslyšela. Demonstrující neměli květinu v ruce a nekřičeli „Máme holé ruce“. Před obrněným policejním vozem s radlicí klečel muž s českou vlajkou. Čím byl nebezpečnější, než jsme byli tenkrát my s holýma rukama, s kytkou a prosbou, že přece NEJSME JAKO ONI.