Evropské politické elity, jakož i političtí komentátoři, odsuzují reformu polského soudního systému, která dává poslancům a ministrovi spravedlnosti právo dosazovat soudce bez konzultací se soudními kruhy. Podle kritiků této reformy se jedná o likvidaci jakékoli zbývající nezávislosti polských soudů, podřízení soudního systému pod plnou politickou kontrolu vlády a navození stavu, kdy soudci budou jen sloužit svým politickým pánům, na nichž budou zcela závislí.

Pokud by však taková interpretace byla pravdivá, znamenalo by to, že v České republice něco jako nezávislá justice neexistuje a čeští soudci jsou jen prodlouženou rukou politiků.

Nezávislejší než u nás

Polská reforma justičního systému spočívá ve změně složení polské Národní soudcovské rady, která je odpovědná za chod justice a mimo jiné jmenuje soudce obecných soudů. Zatímco nyní je rada složena z členů nominovaných různými polskými ústavními orgány a soudci samotnými, reforma předpokládá, že rada bude tvořena dvěma shromážděními.

První, desetičlenné shromáždění bude složeno z představitelů exekutivy a zákonodárců, a druhé, patnáctičlenné bude složeno ze soudců, avšak již nikoli na bázi soudcovské samosprávy.

I po této reformě však bude jmenování soudců v Polsku daleko nezávislejší na politické moci, než je tomu v České republice, a o obdobě této reformované Národní soudcovské rady mohou čeští soudci jen snít. V České republice totiž nic takového, jako je soudcovská rada s právem jmenovat soudce neexistuje a na procesu soudců se podílí výhradě exekutiva. Ministr spravedlnosti České republiky navrhuje jmenování soudce vládě, která ho schvaluje, a do funkce pak soudce jmenuje prezident.