Churchill zachránil Angličany před Hitlerem a dal příklad odvahy celému světu, Margareta Thatcherová zachránila svou zemi před hospodářským úpadkem a světu ukázala cestu ven z ekonomického státního poručnictví. Nemohl jsem se ubránit nostalgii a vzpomínkám na ta děsivá sedmdesátá léta anglického odborářského socialismu a na zázrak, kdy se zjevila tahle rozhodná a statečná žena, aby obnovila ideál svobody a individuální podnikavosti a porazila defétismus vlastní strany, která s rozpadem impéria i anglického hospodářství, ztratila víru v budoucnost.

Vítězstvím socialistů v roce 1964 se Spojené království na patnáct let ocitlo ve smrtelném objetí marxistických odborů, které si vynucovaly neustálé zvyšování dělnických mezd a progresivních daní. Zažil jsem třídní válku odborářských sovětů ve stavebním průmyslu na vlastní kůži. Když jsem se ptal, co se stane, až pod tlakem neekonomických mezd a vysoké inflace firma zkrachuje, dostalo se mi vždy jednoduché jásavé odpovědi. Konečně stát firmu znárodní, stát má peníze vždycky. Vysvětlovat těmhle revolucionářům, kam to dopracovalo centrálně řízené hospodářství, prostě nešlo. Jejich víra v Sovětský svaz a jeho rostoucí světovou moc byla neotřesitelná. Svědectví nás uprchlíků bylo podezřelé, nevěrohodné, považovali nás v podstatě za renegáty, za zapšklé pohrobky poražené buržoazie. Anglické vlády jedna po druhé kapitulovaly a znárodňovaly, mentálně i proto, že ideál svobodného trhu nebyl sdílen ani ekonomy. Friedrich von Hayek a Milton Friedman byli považováni za podivíny ekonomické akademie.

Žili jsme na západní poměry v chudém nefunkčním státě. Otravovali nás stávky, výpadky elektřiny, hory odpadků. Neustále se něčeho nedostávalo (stávky dokařů), celý rok nevycházely slavné Timesy a odboráři začali cenzurovat pravicové redaktory. Na cestu do zahraničí existovalo devizové omezení (50 liber) a peníze rapidně ztrácely na hodnotě. Anglie v roce 1967 devalvovala a v roce 1976 musela přijmout podmínky MMF, které vláda nedokázala plnit. Občas se už ani nepohřbívalo.

Když konečně nastoupila nesocialistická konzervativní vláda Edwarda Heathe, ani ona neměla odvahu na boj s odbory, nevím, snad ji děsila představa občanské války. Po ztrátě impéria byla prestiž anglické vládnoucí třídy ta tam stejně jako normativní etika a etiketa, kterou smetla revoltující mládež šedesátých let.