Znáte Šloufa? Osobně asi málokdo. Ale jméno Miroslav Šlouf slyšel skoro každý, kdo se zajímá o českou politiku. A každý o něm má vlastní představu.
Znám ho jako spoustu dalších lidí, kteří se angažují v politice. Poprvé jsem si ho všiml začátkem 90. let, kdy byl poslancem České národní rady, ba dokonce jejím místopředsedou.
Patřil tehdy do partičky komunistů, kteří už komunisty, se vším, co se s tímto názvem po uplynulé desítky let spojovalo, být příliš nechtěli. Šlouf v roce 1991 z komunistické strany vystoupil, z politiky načas zmizel a já už ho nepotkával.
Za další tři roky se ale stal členem ČSSD a zanedlouho se se mnou jako s téměř jediným novinářem, který se tehdy o sociální demokracii systematicky zajímal, dal do řeči. S odstupem času a s přihlédnutím k jeho nyní již oficiální profesi jsem pochopil, že lobboval. Nikoli pro sebe osobně, ale pro nápad, s nímž přišel a o němž mi vykládal pár měsíců předtím, než se uskutečnil a vešel ve všeobecnou známost.
Byl to proslulý autobus Zemák. Šlouf se netajil tím, že šlo o jednu z forem prezidentské kampaně Aleksandra Kwaśniewského. Jenže on to žádný copyright nechránil. A když se Zemák rozjel po republice, nemluvilo se o polském prezidentovi, ale o českém předsedovi sociální demokracie, který v něm seděl a který promlouval k obyvatelům i těch nejmenších obcí a vesniček.
Mozek byl Zeman. Všechno ostatní byl Šlouf. Předtím ani potom jsem takovou míru nasazení lidí v politické kampani neviděl. Ale také v té době se zrodily zvyky, o kterých současný ministr zdravotnictví v demisi prohlásil, že jsou vlastně normální. Myslím těch šest dvojek vína denně a tři slivovičky k tomu. Tehdy ovšem letěla becherovka.
Pak byl Šlouf věrně po boku Zemanovi nejdříve v kanceláři předsedy Poslanecké sněmovny a posléze i na Úřadu vlády. O tomto období existují knihy a filmové dokumenty. Detaily jsou k dohledání tam, ale celkově lze bez zaváhání říci, že bez Šloufa by se velký politik Zeman nikdy nezrodil.
Jenže v těchto dnech vede Šlouf v plné zbroji válku proti těm, kteří ho od Zemana v době již zcela nedávné odřízli. A ze slov bývalé pravé ruky nynějšího prezidenta čiší velká uraženost vůči člověku, kterého takříkajíc udělal, ale který mu nejen nepoděkoval, ale chová se k němu v posledních měsících pohrdavě.
Toto vyřizování účtů by nebylo pro veřejnost až tak pozoruhodné, kdyby nešlo o možnost, že se Šlouf bude chtít pomstít nejen zemanovcům, ale také Zemanovi samotnému. Jako krajní prostředek by mohl použít snahu o soudní předběžné opatření, které by v případě úspěchu ztížilo nebo zcela vyrušilo kandidátky SPOZ z důvodu hrubého porušení stranických stanov. Formálně tuto možnost má.
Kdyby SPOZ nesplnila úkol dostat se do Sněmovny, nedošlo by k naplnění Zemanova plánu na vytvoření bloku ČSSD – KSČM – zemanovci a povolební krajina by mohla vypadat podstatně jinak. Proti přání Miloše Zemana.
Proto je otázka, kam až bude chtít Šlouf zajít ve své vendetě, tak společensky zajímavá.
Autor je komentátorem deníku Právo.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
