„Jde vlastně o paradox – vzpoura proti politikům z loňských podzimních voleb vynesla na premiérský post ztělesnění většiny nectností, jež současná česká společnost politikům vyčítá: vzdálenost občanům, uzavřenost politického akvária, chytré vy(zne)užívání poslaneckých benefitů. Premiérem se stal člověk, který má oproti všem dosavadním předsedům vlád nejmenší zkušenost s mimopolitickým, obyčejným světem. I Stanislav Gross před nástupem do politiky chodil alespoň chvilku do práce na nádraží a řešil problémy obyčejného života.“

Nesouhlasím. Politik nemusí léta chodit do zaměstnání uprostřed horních deseti tisíc nebo dolních deseti miliónů, a pak po dlouhé době smět odejít do mocenských struktur. Nehledě na to, že plusový bod politika Stanislava Grosse, že nějaký čas jezdil s lokomotivou, mě vyloženě rozesmál.

Vzdálenost občanům a uzavřenost v politickém akváriu nejsou závislé na zkušenosti letitého sezení v kanceláři nebo stání u ponku. Není nouze o příklady příslušníků takzvané dělnické aristokracie, kteří se radostně stávali největšími naboby, jakmile přičichli k politice.