Autor jako mnoho dalších analytiků dochází k závěru, že eurozóna v dnešní podobě skončí návratem Německa k marce nebo vystoupením Řecka z ní. I když Řekům se do toho moc nechce. Takže Němci ve spolupráci se zeměmi Beneluxu a Rakouskem asi raději vytvoří užší měnovou unii, tzv. severní euro doprovázené měnovou reformou, mj. výměnou peněz. To je nutné připravit v utajení, což není nejjednodušší.

Pavel Fabini to dokumentuje na československé měnové reformě v roce 1953, jejímž zatloukáním se znemožnil jinak tehdy celkem oblíbený prezident Antonín Zápotocký. Panice nezabránil. Autor se domnívá, že ústavní činitelé jsou oprávněni zajistit, aby k panice nedocházelo, a to i za cenu milosrdné lži. Já jsem neměl ani ty tři stovky, které se měnily v poměru 1:5, ostatní 1:50. Ale jak se později provalilo, někteří prominenti si mohli v lepším kurzu vyměnit víc.

Měnová reforma v roce 1993 byla sice utajena lépe, ale občanům při ní o nic nešlo. Dva rozdělené státy prostě zavedly vlastní měny.
Utajení měnové reformy eura se tedy předpokládá. Německo údajně rozhodnutí o vystoupení z eurozóny přijalo po kolapsu americké investiční banky Lehman Brothers a výměna peněz byla technicky připravena už v roce 2010.