Je to pronikavá analýza možností, které Ježíšovo poselství bez ohledu na náboženskou víru nabízí. Napsal ji ateista, který byl přesvědčený, že „vnímavý čtenář si cestu k Ježíšovi zkrátka vždy najde“.

Blíže k papežům než k církvím

Sekularizovaná Evropa se vždy ke křesťanství hlásila. U Čechů to nebylo jinak, i když jako nejspíš nejateističtější národ se poněkud od církví distancovali, zvláště od katolické. Situace se významně zlepšila na konci starého režimu a na začátku nového. Duchovenstvu se ale tuto vzácnou dějinnou příležitost nepodařilo využít. V posledních letech vzájemnou komunikaci pokazily církevní restituce.

Navzdory tomu si pozornost a úctu dokázali získat nejdříve Jan Pavel II, pro svou lidskost a laskavost a nyní papež František jako reformátor s důrazem na sociální spravedlnost.

První evropská cesta do Albánie

Nová hlava katolické církve až do letošního září navštívila Brazílii, Jordánsko, Izrael a Jižní Koreu. S jistým překvapením si papež jako první evropskou zemi zvolil Albánii. Jistě ne proto, že je tento třímilionový chudý stát z evropských zemí na prvním místě v abecedě. Papežovy návštěvy mají promyšlenou strategii.

Prozradil ji vatikánský mluvčí Federico Lombardi: „Svatý otec nezačíná své cesty po Evropě v Berlíně, Paříži ani v Londýně. Snaží se ukázat své starosti o lidi, kteří nejsou nejmocnější ani nejbohatší.“