Byl to nápad za všechny peníze, které ovšem nejsou.

Ministerstvo školství i přes značný odpor odborné veřejnosti i rodičů, protlačilo svoji slavnou inkluzi, s vidinou zprůměrování základního vzdělání. Nějak ale zapomnělo, že tabulkově průměrně vzdělaný žák je jen na papíře a nesedí ve třídě.

Asi tuším, co ministerstvo vedlo k prosazení tohoto „skvělého“ nápadu. Určitě bylo vedeno co nejupřímnější snahou za blaho našich dětí, aby všechny měly stejnou šanci, stejné vzdělání, totožné možnosti atd. Prostě, aby byly všechny stejně šťastné a průměrné.

Při té vehementní snaze nějak zapomněli na základní pravidlo. Pokud někdo něco buduje proti přirozenosti a přírodě, stojí to hodně, ale opravdu hodně peněz. Za příklad si můžeme vzít banální lyžování v poušti. I to jde a lze, jen ty peníze.

Pokud si povšimneme i zpráv o víceletých gymnáziích, nelze se ubránit pocitu, že ministerstvo vše tlačí podle jednoho vzoru průměrného, šťastného žáka, který nemá žádnou individuální vlastnost, jednoduše stejná velikost, identický rozum, shodný vzhled, myšlenky i chování atd.  S takovým pojetím školství bychom se neměli smířit.