Znovu a znovu mi jeho knihy vytanou na mysli v současném předvolebním boji. Kdekterá strana něco jiného myslí, něco jiného slibuje a nakonec úplně jinak jedná. Normální člověk je pak zmatený a zklamaný a vlastně neví, komu a čemu věřit. Lež je pokládána za běžný politický prostředek, stejně jako nesplnitelné sliby.  

Zemi znovu naplňují billboardy, stejně jako před každými volbami. Vyrábějí je tytéž úspěšné reklamní kanceláře, které upozorňují na zlevněné zboží v akci. Občas mi připadá, že také politické plakáty jsou jen jakýmsi lákáním na výprodej zboží, které už nikdo nechce.   

Jak může někdo lákat voliče na ráj na zemi, který prý zajistí, bude-li jeho strana většinově zvolena, když nezvládá vládnout ani na hejtmanství nebo v malých městech a obcích? Nebo když se o to ani nepokusila?  

Nejen obvinění, ale pravomocně odsouzení politici tunelující továrny, beroucí úplatky a podobně jsou svědectvím, že nehorázná propagační kampaň je vedena jakoby v duchu soudruhů Gottwalda nebo Fierlingera.  

Koho volit, koho vybrat a nepodlehnout přitom povrchní líbivé propagandě, to bude letos asi větší oříšek než kdy jindy. Až si tedy biblicky povzdechneme, že „není spravedlivého ani jednoho“ či že u nás není takové společensko-politické ovzduší jako ve Švýcarsku či Anglii, mějme na paměti jedno: nežijí tu Švýcaři ani Angličané, ale Češi, kteří tak často podlehli utopiím. A pak to svádíme na jiné!