Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, právě na dnešek připadá oslava starobylého svátku našeho národního světce svatého Václava.  

„Den, kdy se památka knížete Václava začne vytrácet z našeho dějinného povědomí, bude dnem, jímž česky hovořící pospolitost začne sestupovat do Hádu. Život a skutky knížete odešly do nenávratna, svatý Václav je však s námi dnes a denně a zvláště tehdy, kdy nám nikdo jiný nepomáhá zvládat dějinné události zásadního významu.   

Václav se tak již ve středověku stal symbolem odvahy ke změně a naděje v příznivý osud všech, kdo poctivě, řádně a spravedlivě usilují o zlepšení našeho pozemského údělu,“ říká historik Petr Charvát.  

Kromě svatého Václava je tu však ještě jedna zvláštní pomocnice, na kterou v Boleslavi s úctou a láskou vzpomínáme. Je zde totiž uchováván její medailón nazývaný Palladium země české. Je to mariánský medailón, ochrana naší země hodnotou srovnatelná s korunovačními klenoty.  

Staré legendy a tradice říkají, že medailón obdržela svatá kněžna Ludmila od arcibiskupa Metoděje po křtu. Jako ochranu jej nosil její vnuk svatý Václav. Dějiny této památky jsou spojené také s dějinami solidarity Panny Marie s naším národem. Jsou dějinami ponížení a utrpení našeho lidu v době nacismu a komunismu.  

Není jistě náhodou, že v době mučednické smrti kněze Josefa Toufara, doktorky Horákové a dalších mužů a žen, kteří se nechtěli smířit s totalitou, putuje za mříže také medailón, totiž do úřadu Státní bezpečnosti. Zůstává zde po celá temná 50. léta. Až teprve během pražského jara v roce 1968 spatřuje opět svobodné denní světlo.  

Není to výmluvné svědectví o Ježíšově matce? Maria vždy stála při svém lidu, můžeme říci i při našem národu. Prosme ji, ať se za nás přimlouvá tato Matka Boží, ochránkyně naší země. Svatý Václave, kníže české země, nedej zahynouti nám ni budoucím.