Mnoho čtenáři knih Carlose Castanedy zaujal postřeh staré čarodějky Florindy Matusové, nejvýznačnější ženy ve skupině dona Juana Matuse, že fyzicky krásní lidé jsou téměř všichni největší duševní ubožáci. Florinda to překvapenému Carlosovi vysvětlila tak, že tito lidé jsou již od mládí zatíženi pocitem sebedůležitosti, což už celoživotně deformuje jejich duchovní vývoj. Florinda to demonstrovala na své vlastní osobní historii. Od  mládí byla Florinda výjimečně krásnou ženou, vzdělanou a z bohaté rodiny, vystavena neustálým lichotkám mnoha významných nápadníků. Jak sama přiznala, považovala tehdy sama sebe za mimořádně zdařilé  boží stvořeni. K tomu, aby pochopila, jakou duševní ubožačkou vlastně byla, ji vyvedlo až drastické, podle všech příznaků nevyléčitelné ošklivé onemocnění a bližší seznámení se s příslušníky skupiny dona Juana Matuse.