Začali v Jáchymově a odkud se pak propracovali přes hranici do Německa a tedy do své vlastní okupační zóny. Za dané situace to byli prosťáčci, ale lze si dobře představit, že jejich činnost v Krušných horách skutečně rozhodovala o budoucím postavení anebo dokonce o existenci sovětské velmoci. Tak odborník Kotelnikov vzpomíná, jak přišel někdy v roce 1946. A sotva přišel, už musel zachraňovat roční plán těžby uranu v dole nedaleko československých hranic. Stalo se, že horníci (Němci) odešli slavit Vánoce a plán byl splňěn teprve na dvacet procent. S tresty za nesplnění plánu byl geolog Kotelnikov patrně dobře obeznámen. Do Krušných hor byl odvelen ze Sibiře, kde v létě mapoval a lze se jen dohadovat, že v této části SSSR viděl četné koncentrační tábory. V zimě pohodlně vysedával u kreslícího prkna v Novosimbirsku. Pak byl zařazen do expedice (Severnaja expedicija) do Krušných hor, kde ale jenom první den přespal v lázeňském hotelu (s plakátem, kde ženské ruce nabízely energii v radonové koupeli), ale pak na něj čekalo jen podzemí v Johanngeorgenstadtu (Objekt 1) na československé hranici. Velitelem byl plukovník (Bachvalov). Na dotaz, co vlastně umí, po pravdě odpověděl: “Geologické mapy, ale jen v měřítku 1:200 000.“ Plukovník pak rozhovor rázně ukončil: „Země teď potřebuje důlní geology a horníky. Každý sovětský odborník bude proto dělat to, co je nutné, a ne to, co by si přál.“ Stal se tedy důlním geologem a ředitelem uranového dolu.

O Vánocích roku 1946 pak nakonec do boje za splnění plánu nastoupila celá ruská kolonie včetně Severní expedice. Podzemí starých stříbrných dolů se otřásalo výbuchy až jeden z nich musel narazit na černé žilky těžkého kovu „pro pokusy akademika Korčatova“ (Kotelnikov). Ale jak si po šedesáti letecvh vzpomíná, jednoduché to nebylo: „Když Němci odešli slavit Vánoce, všichni sovětští kolegové sestoupili do podzemí, počínaje ne zvlášť početnými vojáky až k vysoce postaveným inženýrům. Všichni pracovali bez přestávky a neúnavně bez vyfárání až do večera 31.prosince. V podzemí jsme pili, spali, vrtali, odstřelovali, nakládali, odtlačovali důlní hunty a nalezenou rudou plnili plechové barely... a tak to šlo nepřetržitě až k bezpodmínečnému splnění plánu těžby.“

Kotelnikov je tedy správný sovětský hrdina a jeho nadřízený je Andrejev. Ten vzpomíná, že v Krušných horách musel „zlikvidovat americký jaderný monopol.“ Další veterán (Pribitkov),který byl ohrožen existencí amerických atomových zbraní, alespoň konstatuje, že: „v Sovětském svazu byly v té době známé jen malé výskyty uranu ve Střední Asii a na Ukrajině. Sovětská vláda proto věnovala zvýšenou pozornost hledání uranu nejen v SSSR, ale i v zemích východní Evropy: v Německu, Československu, Bulharsku, Polsku.“