Vedení strany sice poctivě zveřejnilo nestrannou analýzu nezávislé agentury o důvodech další volební porážky (2017), ale všechny možné chyby nedokážou objasnit strukturní problém vysokého průměrného věku (60 let) a mizející členské základny (pořád přes 400 000 členů). Věkem se kupodivu zas tolik neliší od svých kontrahentů (překvapivě i Zelení jsou v průměru jen o jeden rok mladší).

Jistý klid v SPD vyzařují pouze občasné komentáře expředsedy Gerharda Schrödera. Teď zase s klidem vypráví o svém novém manželství (s Korejkou So Yeon Kim), o chybách SPD v obchodním konfliktu s USA, v postoji k migraci, a zdůrazňuje, že tzv. Východní politika zůstává i nadále rozlišovacím znakem SPD. V případě důležitých nadcházejících bavorských voleb v polovině října prorokuje bavorské CSU naprosté fiasko: stane se obětí svého hlubokého omylu, protože voliči dají přednost originálu nacionalistické Alternativy pro Německo a ne plagiátu v CSU. V bavorských průzkumech ztrácí CSU (38%) a sílí Zelení (16%) a německy, tedy ne bavorsky nacionalistická Alternativa pro Německo (12%). Bavorská SPD osciluje kolem 11%.

Kdo chce znát budoucnost populismu, je na tom lépe. Stačí se podívat na poměry v skandinávských zemích (Dánsko, Norsko, Švédsko), kde tyto strany již patří k establishmentu, napsal kdosi právě nedávno. Kdo si chce ještě jednou nechat převyprávět životopis SPD může číst aktualizované vydání starší publikace Franze Waltera „SPD, životopis jedné strany“. Citát: „V důsledku sociálnědemokratické reformy školství ( sedmdesátá léta) zažili statisíce synů a dcer sociálnědemokratických kvalifikovaných dělníků společenský vzestup...“ Ano, tak to bylo. Na 20% absolventů vysokých škol pak pocházelo z dělnických rodin. Jinými slovy, SPD se ze strany dělníků stala stranou pro dělníky, respektive stranou dětí dělníků, kterým školské reformy SPD umožnily vyšší a vysokoškolské vzdělání.