Jeffrey Franklin je takový docela obyčejný kluk. Jen jedno na něm úplně obyčejné není: sedí ve vězení za to, že v roce 1998 brutálně zavraždil své rodiče a pokusil se stejně brutálně zabít své mladší sourozence. Jednomu z nich bylo v té době pouhých šest let. Odporný šílenec, který by měl shnít za mřížemi (nebo být rovnou “legálně zavražděn”)?

Dost možná. Dost možná je ale Jeffrey současně něčím mnohem složitějším. Něčím, co má dopad na drtivou většinu z nás. “Maniak” Jeffrey totiž klidně může být dítětem (a vrahem) někoho z nás. Schází jen pár “maličkostí”. Proti nimž jsme ovšem ve velké většině naprosto bezbranní. Naučíme se bránit, než nějaký Jefffey sejme nás či naše blízké?

Jak otec zakladatel vyvraždil svoji rodinu

Že Franklin, ironicky pojmenovaný po jednom z “otců zakladatelů” Spojených států, nedostal trest smrti, je dost možná jen “šťastná náhoda”, nebo um mladíkových obhájců. V každém případě se v roce 2001 tehdy jedenadvacetiletý Franklin přiznal ke dvěma vraždám a třem pokusům o vraždu. Podle amerického “kumulativního” systému dostal “pouhá” tři doživotí a z “uličky smrti” tak unikl. Sedí samozřejmě dodnes - první možnost žádat o podmíněné propuštění dostane v roce 2016, ale šance, že by z vězení někdy skutečně vyšel, je nejspíš mizivá.

Proč jde o náhodu šťastnou a nikoli nešťastnou, není na první pohled zřejmé. Když si člověk přečte strohá fakta Jeffreyho případu, zdá se doživotní pobyt ve věznici skoro málo: Sedmnáctiletý kluk jednou večer utloukl a ubodal své rodiče doma v posteli. “Jen tak.” Tři ze čtyř mladších sourozenců museli být po jeho “zásahu” také převezeni do nemocnice s rozsáhlými poraněními, především hlavy a krku - bratr je málem rozsekal na kousky. Jeden z hochů následně trpí mentálním postižením, děvče má jizvy (nejen) na tváři.

Sousedi zavolali záchranku poté, co si všimli, jak se po Franklinovic trávníku plazí krví zalité dítě. Záchranáři, kteří na místo dorazili, vzápětí horečně volali o posily: jedna ambulace nestačila. “Řeznickou práci” na místě odvedenou zhodnotil místní policejní šéf slovy, že za šestnáct let u policie nikdy neviděl nic horšího. Ostřílení záchranáři a policisté z “domu hrůzy”, v nějž se změnila obyčejná vilka na středostavovském předměstí města Hunstville v Alabamě, vybíhali zvracet.