Přitom není třeba mít obavy z manipulace ve prospěch farmaceutických firem, PR politických stran a místních hnutí apod. S klasiky lze diskutovat, prostě jen tak, nikoli na základě smluvního vztahu. Člověk nic nepodepisuje, ničím se neprokazuje, může bezprostředně vstoupit do diskursu, který považuje za zásadní.

Již ve svém předchozím příspěvku „Diskurs Alaina Badiou“ jsem psal: „Lidská podmíněnost je sice k politické sféře vztažena ve všech svých aspektech, avšak podmíněnost pluralitou má pro skutečnost, že mezi lidmi existuje něco takového jako politika, zcela zvláštní význam. Pluralita lidských bytostí je ve vztahu k politice nejen conditio sine qua non, nýbrž conditio per quam. Žít pro člověka znamená – jak dosvědčuje latina, tedy jazyk snad nejvýsostněji politického národa, jaký známe – „prodlévat mezi lidmi“ (inter homines esse) a zemřít „přestat prodlévat mezi lidmi“ (desinere inter homines esse). Předchozí fragment je od filosofky Hannah Arendtové z díla Vita Activa neboli o činném životě. U nás Oikoymenh 2009, s. 16 příslušného vydání.“

V Česku je prázdných zhruba 600 tisíc bytů

Ptejme se, ale upřímně, jakou naději pro život v této společnosti mají marginalizovaní lidé, přesněji bezdomovci, při spektru politiků, kteří hlasováním ovládají obě komory parlamentu ČR? Hledání odpovědi podstatně zkrátí článek profesora Jana Kellera Naděje pro bezdomovce (Právo 28. května 2015).

Kromě jiného zde říká: I když je v Česku prázdných zhruba 600 tisíc bytů, zatímco bezdomovců je aktuálně „jenom“ 40 tisíc, tudy cesta k řešení bezdomovectví nevede. Velká část lidí, kteří se ocitli na ulici, po čase není schopna vlastní domácnost vést. Ztratili pracovní návyky, je mezi nimi mnoho duševně nemocných, pravidlem bývá závislost na alkoholu či na drogách.