Je Lubomír Zaorálek lhář, nebo mystifikátor?

Kdo je lhář, to z praxe víme, a díky intuici se obvykle nedáme oblafnout. Ale mystifikátor neříká pravdu, a přitom záměrně nelže, je primárně vyjmut společenským územ, jako by byl i on sám, obětí invalidní informace. Dokázat jeho skutečný záměr a nepopiratelnou škodlivost pro věc, je dosti složité, a nachází se často v prostoru trestního práva, které je v českém provedení extrémně složité. Nejen literou, ale hlavně překvapivými výroky soudních instancí.

Následné slovíčko „pardon“ je, v tomto případě, na úrovni banánové slupky na ošmajdaném, neosvětleném schodišti Lidového domu. Vzpomeneme si ještě, kolik politiků zde upadlo, včetně Jiřího Paroubka? A potom, těch výroků: „pardon voliči“ a „bude líp“ už bylo po Vítězném listopadu tolik, že je veřejnost doslova nesnáší.

Jenže to nedobré a rozkládající společnost dále pokračuje neztenčenou měrou. Politici a sjednané agentury mají voliče za méněcenné bytosti. Tak třeba: na začátku horké kampaně ČSSD 12. srpna se (s lídrem Zaorálkem) objevilo heslo: Když bohatne země, musí bohatnout i lidé.

Dobře milý Lub-Zao, na malou chvíli to voliči berou. Ale zkusme to v logice věci protáhnout dále. Někdo má třeba průměrný seniorský důchod. Ty máš plat ministra, celý servis zdarma, a k tomu plat místopředsedy soc. dem. Tvé děti, oficiálně uváděné, snad i další, mají zajištěnou budoucnost. Nyní zpátky k heslu: Když bohatne země, musí bohatnout i lidé. Jak tím zbohatlo tvé neosobní okolí? Spíše lze říci, že z pomyslného celkového krajíce, jsi „vypapal“ neskromnou porci a pokračuješ…

A ostatně, stát bohatne tak, že má přes 1,6 bilionu dluhů, a i napříště deficitní rozpočet – při údajném ekonomickém růstu. Nedávno v politické diskuzi ukazoval Andrej Babiš grafy, který ministr financí nejvíce zadlužil ČR. A ku podivu, ten člověk byl a je z ČSSD, a dokonce má i jméno: Bohuslav Sobotka.