Pro názor nejde daleko, otázkou je, zdali by neměl raději sedět na zadku a „konat ve věci“. Profesor Cyril Höschl by mohl dlouhodobým pozorováním zjistit, zdali se náš protagonista neztotožnil s kadetem Bieglerem do té míry, že už jen splachuje, to co před chvíli řekl. Alespoň měl by, pokud dbá na psychickou hygienu. Není totiž Jan Zlatoústý. Jaroslav Hašek to může potvrdit ještě dlouho předtím, než mu spadne hlava v pražské restauraci na stůl, přirozeně, pod tíhou okolností.

Zaorálkovo nadšení pro spravedlnost pro všechny vyvěrá např. i z článku Zaorálek: Z ANO jsme páčili peníze na důchody heverem (Právo 14. října). Kuriózní je zde věta: „Chceme pokračovat v boji s daňovými ráji. Budu se bavit s těmi, kteří mi v tom pomohou…“

Ryzí Zao a dřisty chvisty

Prima, jistě upřímný záměr. Není to tak dávno, co se Zao pokoušel zachraňovat byty OKD a byty ČEZu v Písnici. Přirozeně věděl, že to nemůže ovlivnit, ale jako předvolební dýmovnice to bylo na chvíli dobré.

V ostravském dialektu padesátých let by se to věcně vyjádřilo takto: Lubošu, nerob se z pyska šrajtoflu! Na předměstí Ostravy, v Hrušově, by mu takoví bijci jako Bibiš nebo Ďuba: Dali po tym hlupym pysku. A potem by chvilu dumali, u piva a rumu, co to je za „c++a“. V čudu partyzanek by se jakysi Zaoralek v hlavě zmazal, jak para nad Heřmanickým stavem.