Nejprve hájil jeden z členů „bytové komise a majetkového výboru Prahy 3“, nominovaný za Zelené, „vyvlastnění soukromých bytů jako řešení bytové krize“.[1] Poté navrhl nový pražský primátor vyšší zdanění tzv. investičních bytů. Údaje o prázdných, investičních, bytech přitom chtěl, v souladu s věčnou socialistickou fascinací velkými datovými soubory, získávat od společnosti Pražská energetika na základě odečtu elektroměrů.[2] Nakonec pak, tentokrát již plně ve jménu liberální demokracie, zpochybnil soukromé vlastnictví někdejší náměstek brněnského primátora Matěj Hollan[3], když napsal, že „Naše společnost má už dnes nástroje, jak institut soukromého vlastnictví překonat.“

Přístup neomarxistů – ať už skrytých pod vlajkou Pirátů, Zelených nebo brněnských levicových extrémistů – je prakticky shodný s duchem komunistického Zákona o hospodaření s byty.[4] Podle tohoto zákona byli vlastníci domů povinni hlásit místnímu národnímu výboru byty, ve kterých jejich uživatel nebydlel nebo které byly tzv. nadměrné. Těmto bytům mohl místní národní výbor přikázat nájemníka, jemuž byl vlastník domu „povinen byt odevzdati“.[5] Zcela stejné požadavky ostatně nedávno vzneslo i hnutí bývalého řeckého ministra financí Yanise Varoufakise, kandidující do Evropského parlamentu mimo jiné se slibem „přidělování prázdných budov ve velkých městech lidem bez domova“.

Zatím nejprogresivnější je však nová německá iniciativa „Mieter*innenprotest Deutsche Wohnen“[6] s heslem „Bydlení není finanční produkt, ale lidské právo“. Iniciativa společně s berlínskou postkomunistickou vládní stranou Die Linke a s váhavou podporou koaličních Zelených usiluje o vyvlastňování soukromých bytů ve vlastnictví akciové společnosti Deutsche Wohnen[7] na základě referenda. Oproti tomu berlínský starosta, zvolený za socialistickou SPD[8], zvažuje pouze zpětný odkup někdejších městských bytů, které byly berlínskou radnicí privatizovány v roce 2004.[9] Podle průzkumů dnes podporuje vyvlastnění 44 % berlínských respondentů, pouze 39 % respondentů je proti.[10] Němci ostatně o vyvlastňování majetku bez náhrady hlasovali už v roce 1926 – i tehdy za referendem stáli němečtí komunisté (spolu se socialisty), pro bylo 96 % hlasujících.[11]   

Nelze samozřejmě zlehčovat výrazný růst kupních cen bytů v současné Evropě. Jen v České republice byty za poslední dekádu zdražily o třetinu[12], podle České národní banky jsou přitom nemovitosti předražené zhruba o 15 %. Ještě výrazněji rostly ceny bydlení v Německu (45 %) a zejména ve Skandinávii (až o 80 %, viz obrázek 1), klesaly naopak ve Španělsku, které zažilo hypotéční bublinu, či v Itálii a Irsku.

Obrázek 1 Vývoj cen bytů mezi roky 2008 a 2018