Historie mluví jasnou řečí

Dějiny židovského osídlení v této oblasti se datují do pradávných dob. Roku 1272 př. Kr. pronikli Židé do země a ovládli ji, vytvořili zde státní útvar, r. 1004 př. Kr. opanoval Jeruzalém král David. Dějiny židovského osídlení jsou tak rozsáhlé, že by nebylo možné je popsat v krátkém článku. Ve Svaté zemi vládla řada izraelských panovníků -Saul, David, Šalamoun, posléze se kvůli vzájemným sporům mezi Izraelity rozpadla říše na severní království Izraelské a jižní království Judské.

Severoizraelskou říši založil král Jarobeám, po něm vládli Ela, Smri, Achab a další. Zakladatelem Jihoizraelského království se stal král Rechabeám, po něm následovali Jozafat, Joram, Achazjáš a další. V průběhu dějin r. 606 př. Kr. odvlekli Babyloňané židovské obyvatelstvo do zajetí, r. 586 př. Kr. zničili Chrám. Babylonské zajetí skončilo r. 536 př. Kr., kdy král Kýros povolil návrat Izraelitů do jejich země. V zemi pak střídavě vládli židovští i nežidovští vládci až do r. 70 př. Kr., kdy Římané potlačili vzpouru Izraelce Bar Kochby, a tak započal "veliký exil", který skončil téměř po dvou tisíciletích vznikem samostatného Státu Izrael dne 14.5.1948 .

Roku 634 ovládli Palestinu Arabové. Arabští panovníci zde vládli do křižácké invaze r. 1099. Svaté tažení proti nim vyhlásil papež Urban II. Křižáci ovládali zemi až do r. 1292, kdy tuto krajinu opět dobyli Arabové a vládli tu až do r. 1517. Následně ovládli území Turci a drželi je až do r. 1917.Za připomenutí stojí, že arabští vládcové z rodu jak Umájovců, tak Abásovců nikdy neučinili Jeruzalém svým hlavním městem. Přesto si proti prokázaným historickým faktům současní palestinští politici činí nároky na Jeruzalém jako na své hlavní město.

Sionismus by bez antisemitismu nevznikl

Ovšem i tak po zničení Druhého chrámu, počátku druhého exilu, pokračoval v Zemi Izraelské bohatý život židovských obcí. V Jeruzalémě a Tiberiadě byly v 9. století založeny kvetoucí židovské obce. Ve 12. století, když křižáci táhli do Izraele, zahubili mnoho Židů i muslimů, ale v následujících 300 letech slavní rabíni založili obce v Safedu, Jeruzalému a jinde. Židovský život v Zemi Izraelské nikdy nezanikl. Na začátku 19. století, ještě před vznikem moderního sionismu, žilo v Zemi Izraelské na 10 000 Židů.

Sionismus vznikl jako reakce na evropský antisemitismus, Dreyfusovu aféru, pogromy v carském Rusku. Při pogromu v Kišiněvě v 19. století bylo zabito přes 100 Židů. Při první přistěhovalecké vlně žilo v Zemi Izraelské necelých 250 000 Arabů, tito Arabové se většinou do země přistěhovali před desetiletím, proto sionisté označovali Palestinu „zemí bez obyvatel“. Smyslem Britského mandátu byla realizace Balfourovy deklarace, která hovořila o „historickém spojení židovského lidu s Palestinou“ a o morálním oprávnění „znovuzřízení národní domoviny v této zemi.“ Pojem „znovuzřízení“ uznává, že už v minulosti byla Palestina vlastí Židů. Z toho Britové vycházeli při požadavku „vyvinout úsilí usnadnit přistěhovalectví Židů“, usídlit je v zemi a zajistit jejich ochranu. Nikde v mandátu není slovo „arabský.“