Ve středu 26. dubna 2017 se v hanspaulském zámečku, sídle Institutu Václava Klause, uskutečnily již desáté Rozmluvy, tentokrát na téma: „Na co si dát v evropské politice po německých volbách pozor v období našich volebních a povolebních nejistot – jaké jsou naše zájmy?“

K čemu dospěla otevřená diskuse dvaceti osobností – teoretiků, bývalých politiků, velvyslanců bývalých i současných a tří stále ještě aktivních politiků? Václav Klaus, který Rozmluvy jako obvykle moderoval, se o to pokusil v následujícím textu. Mimochodem lze v této souvislosti každému velmi doporučit připojený záznam jeho rozhovoru pro německou televizi (s českými titulky). V našich mainstreamových médiích, která údajně tak usilovně bojují proti "postfaktické době", o něm pochopitelně nebyla ani zmínka.

Naše věčné přitakávání

Obáváme se změn po německých, francouzských, ale i našich volbách a nebezpečného vakua, které po nich může vzniknout. Obáváme se, že zejména německá politika může – s využitím slabosti dalších evropských hráčů – tohoto vakua využít k dalším radikálním krokům k „utáhnutí šroubů“ evropské integrace a k urychlenému vytvoření německé Evropy.

Důvodem by to mělo být k zásadnímu zamyšlení právě u nás, v České republice, kde dlouhodobé koncepční zahraničně-politické uvažování více méně absentuje. V diskusi bylo zdůrazněno, že je naše zahraniční politika tradičně pasivní odvozeninou (či derivací) politiky domácí, že většinou není aktivně formulována a že politické strany ve svých volebních programech a volebních kampaních nechtějí zahraničně-politickými stanovisky ztrácet politické body.

U nás vždy převažovala pohodlná politika přitakávání – v minulosti přitakávání směrem na Východ, v polistopadové éře směrem na Západ. Českým politikům se vždy zdálo, že to je to nejvhodnější postoj. Na Rozmluvách bylo řadou řečníků zdůrazněno, že tento konformismus se nám do budoucna nemusí vyplatit a že by nás – bohužel u nás dlouhodobě chybějící – pud sebezáchovy měl vést k politice aktivní.