Tak nějak by mohl začínat slavný román Jaroslava Haška, kdyby se odehrával za našich dnů. Když lidi nevědí, co je pro jejich dobro, je třeba jim to přikázat. Protikuřácký zákon se tak zařadil do tlustospisu dalších zbytečných zákonů a nařízení, kterými  nás sociálně demokratická vláda, ANO a lidovci postupně spoutávají. Už jejich tam spousta. Registrované partnerství, přímá volba prezidenta, antidiskriminační zákon, pamlskovou vyhláška, zálohované výživné, ženské kvóty a bůhví jak se všechny ty další nesmysly jmenují.   

Když se v roce 1993 vrátil z emigrace Edvard Outrata, kde žil od roku 1968, stal se předsedou Českého statistického úřadu. Měl velké zkušenosti. Na kanadském statistickém úřadě pracoval jako  šéf odboru informatiky Tehdy na nějakém semináři varoval, že se nově se rodící demokratický stát musí vyvarovat dvou hlavních věcí. Za prvé, že v zákonech nesmí býti více novel než samotných zákonů a za druhé, že lidé, kteří nepracují, nemají brát víc peněz než ti, kteří pracují.

Bohužel, obojí jsme připustili. Naše zákoníky jsou zapleveleny takovým množství novel a úprav, že se v nich nevyznají ani sami advokáti a soudci, na sociálce se vyplácejí některým jednotlivcům podpory a příspěvky, které v souhrnu vysoce přesahují průměrnou měsíční mzdu.