Základem prevence je přísné dodržování vnitrostranické demokracie a sankce proti korupci uvnitř strany. Tedy, politická strana musí mít svůj očistný mechanismus a důslednou zpětnou vazbu. Bez ní spěje k záhubě - do čela se dostane velmi průměrný člověk a nebude odstraněn, ačkoli bude nutně rozpoznán.

Založit politickou stranu je dosti lehké, tedy netrvá-li se na její úspěšnosti. Všichni víme, kolik je někde na okraji politické scény malých, zcela neškodných politických stran. To jsou většinou takové, v nichž se velmi průměrní lidé prosadili do čela hned na začátku.

Politik velkého formátu hledá schopné spolupracovníky, lidi tvořivé, výrazné, organizačně schopné, s rozhledem a jasnou vizí. Hledá je těžko, ale ví, že jeho úspěch záleží právě na jeho úspěšném výběru. Výběr nespočívá v tom, že si je prostě vybere podle svého uvážení, ale v tom, že nastaví a udržuje takové prostředí, v němž mohou být demokraticky zvoleni ti nejlepší.

Stačí jeden chybný krok a strana se začne hroutit. V případě ČSSD se ten krok jmenoval Špidla. Omezené schopnosti a snaha držet se stůj co stůj u moci vedou k výběru spolupracovníků, kteří šéfa neohrožují, protože nedosahují ani jeho nedostatečné úrovně. Ti pak postupují podobně o stupínek níže v hierarchii. Vzniká klientelistický systém propojený korupcí. Noví šéfové získají dost moci na to, aby nepřipustili uplatnění schopnějších. Na významná a viditelná místa se dostávají ti, kteří by v konkurenci neobstáli ani na místech nižších.