První věta „důvodové zprávy“ hlásá: „Od prvních případů koronavirové nákazy COVID-19 EU neúnavně pomáhá členským státům a jejich občanům při řešení této krize.“

A dále: „Byl aktivován mechanismus Komise pro koordinaci krizí ARGUS a zároveň se konají pravidelná setkání krizového koordinačního výboru, aby byla zajištěna koordinace činností všech příslušných oddělení a útvarů Komise a agentur EU. … Komise bude dále posilovat svou reakci na tuto nákazu na všech frontách a bude koordinovat činnosti členských států. …Krize, s níž jsme v důsledku koronaviru konfrontováni, má velmi významný lidský rozměr a zároveň potenciálně významný hospodářský dopad. Je proto nezbytné, aby EU a její členské státy jednaly rozhodně a kolektivně, aby omezily šíření viru a pomohly pacientům a aby bojovaly proti hospodářskému poklesu.“

Dodám ironicky: Užitečná aktivita Evropské komise je znát na každém kroku, a hlavně ta „koordinace“. Ve skutečnosti se každý stát stará sám o sebe. Německo například zadržovalo dodávky zdravotnických prostředků určené jiným zemím. To je asi výsledek „evropské kooperace, koordinace a solidarity“. Na německé pojetí solidarity jsme zvyklí. Například jeho geniální představitelka nejprve pozvala migranty s tím, že to „zvládneme“ a pak vyhrožovala jiným zemím, protože se k jejím závazkům a nezodpovědnosti nechtějí hlásit.

Schvalované nařízení je projevem „laskavosti“ EU, která nám něco z toho, co jsme museli odevzdat vrátí. Eurohujery to posílí v jejich přesvědčení o nenahraditelnosti EU. Navrhované nařízení je ve skutečnosti zmocněním Evropské komisi, která bude prostředky z fondu rozdávat podle vlastního uvážení. Nejvíc asi dostanou nejhůře postižené země, tedy takové, jejichž vlády zvlášť strašně zanedbaly adekvátní opatření. Podobné to jistě bude i s dalším navrhovaným nařízením EU na zmírnění ekonomických dopadů krize.

Solidarita s Tureckem, porozumění a znepokojení

Myslím, že nejde o blud, když jsem „nevývratně přesvědčen“, že solidaritu si zaslouží jen ten, kdo se sám chová solidárně, a rozhodně si ji nezaslouží nikdo, kdo se chová zvlášť zavrženíhodně. Mám na mysli Turecko. Může nám být líto, že odmítnutí solidarity dopadne i na nevinné občany Turecka, ale fašista Erdogan se nezvolil sám a skoro jakákoli jeho opozice je pro evropské země přijatelnější variantou.