Klimahysterii nejlépe vystihuje hotel, v němž jsme byli s delegací Evropského parlamentu ubytováni. Na pokojích i ve stravovacích místnostech byla okna pouze s jediným sklem. O zateplení budov a jiných „vychytávkách“ k úspoře energií se zde hodně mluví. Do praxe však na rozdíl od hotelů i bytů v ČR ještě nebyly zavedeny. V hotelu je proto zima jak v ruském filmu. Asi abychom si před hlasováním o závěrech konference zvykli na to, co bude znamenat zavedení povinnosti kupovat si emisní povolenky na vytápění i pro domácnosti.

Klimatická strava, kterou nám zde podávali, mi mnohokrát připomněla legendární film Křidýlko nebo stehýnko s Louisem de Funesem v hlavní roli. Míchaná vajíčka, která nám servírovali k snídani, zřejmě dodává přímo továrna Tricatel. Ptal jsem se na jejich původ a bylo mi sděleno, že snídaně byla vyrobena ze sušených vajec. Dovezených zcela „ekologicky“ přes půl planety z Brazílie.

S výjimkou mořských ryb, které nám pořadatelé konference dopřáli k obědu hned dvakrát, což bylo předmětem kritiky ohledně „drancování oceánů“, mi z konferenční stravy nechutnalo nic. Směs kukuřičné mouky, stabilizátorů, emulgátorů a jiných „éček“, nacpaných do umělého střívka, které nám byly nabídnuty jako „klobása“, by si pod tímto názvem u nás nedovolil prodávat ani Agrofert.