Fobie je psychiatrický pojem. Jedná se o strach, který má neadekvátní předmět. Takový, který obvykle nevyvolává strach, nebo je strach nepřiměřený předmětu. Například strach z pavouků, davu lidí, vlastní neobratnosti z cizinců…. Postižení obvykle vědí, že obava není důvodná. Strach není adekvátní reálné hrozbě.

Ti, kteří mají strach z Rusů, pokládají svoji obavu za odůvodněnou. Většinou podlehli mediální protiruské kampani. Jen někdy vyplývá strach z vlastní zkušenosti. Pamatuji si bývalého podnikatele, který se rozklepal strachy, kdykoli zaslechl ruštinu, protože mu „ruskojazyčná mafie“ vypálila podnik. Odmítl platit výpalné. Vyhrožovali mu zabytím. To nebyla fobie. To byl strach z reálné hrozby.

Obvykle se jako „rusofobie“ neoznačuje strach, ale nenávist k Rusům. Dodejme chorobnou nenávist, pokud je možné nenávidět zdravě. Taková nenávist by se mohla nazývat „misorusie“ z řeckého misein – nenávist, podobně jako misantropie, nenávist k lidem. Ani fobie ani chorobná nenávist nutně nezahrnuje paranoiditu, tedy chorobné přesvědčení, že spolu souvisejí jevy, které spolu reálně nesouvisejí. Jestliže je takové přesvědčení nevývratné a nemá oporu v realitě, může jít o blud. Může, pokud ovšem takové přesvědčení není široce společensky sdíleno jako součást ideologie nebo náboženství v komunitě, k níž zkoumaný jedinec náleží. Takové sdílení nevývratného přesvědčení, i když je v rozporu s realitou se v psychiatrii nepokládá za chorobné. Takový sdílený blud si troufám označit za sociální patologii. Kdo nemá „kontakt s realitou“, nemůže se dobře rozhodovat. Široce sdílený blud vede společnost na zcestí.

Národní konflikty vedou jen k nedůvěře, která se snadno transformuje v nenávist.

Individuální ostražitost k cizímu, neznámému je obecně rozšířena a je v podstatě rozumná. Skupinově sdílená ostražitost k jiné skupině se ovšem ideologizuje jako hluboká nedůvěra dolňáků k horňákům a naopak. Na místní úrovni bývá zřídka podepírána nenávistí, protože horňáci a dolňáci se přece jen znají a proto seznají, že ti druzí jsou konec konců lidé jako oni sami. Je to horší pokud žijí vedle sebe ve vlastních ghettech a neznají se. Na obzoru je pogrom. Jak mi kdysi sdělil jeden kolega, on má právo nenávidět Cikány, protože je z Teplic, zatímco já je nenávidět nemusím, protože jsem z Prahy.