Kdo si pana prezidenta vyslechl, neměl důvod k protestům. Kdo ho ale neslyšel, doopravdy o nic nepřišel. Miloš Zeman působil dojmem, že hledá způsob, jak se zhostit nepříjemné povinnosti, totiž proslovu, ve kterém nemůže být sám sebou, čili mistrem sarkastických bonmotů, sžíravé ironie, pohrdlivého výsměchu adresovaného dlouhému zástupu hlupců.
Existoval samozřejmě i jiný způsob, jak se odstřihnout od tradice prezidentského novoročního projevu, než nahradit ho návratem k vánočnímu poselství, tedy k tradici reprezentované především Benešem a Háchou. Pokud se Miloš Zeman rozhodl opustit hřiště, na kterém se u nás pětašedesát let hraje podle pravidel, která ho nebaví, nemusel také hovořit vůbec. Podobně, jako se zřekl jmenování profesorů či omilostňování zločinců, pochopili bychom, kdyby novoroční zprávu o stavu republiky svěřil někomu povolanějšímu. Logicky se nabízí předseda vlády, který je v našem politickém systému nejvlivnějším, nejkompetentnějším a tudíž pro novoroční projev i nejvhodnějším ústavním činitelem.
Zemanovo vánoční sebechvalné fiasko ovšem otevírá prostor také k diskusi, zda vůbec potřebujeme o Vánocích či na Nový rok naslouchat politikům, pokud nám tito nemají co říct. Ukazuje se, že aby měl projev současného politika nějakou úroveň, musel by ho sestavit tým odborníků a stylizovat schopný literát. Pokud by pak politik načetl profesionálně napsanou řeč pod dohledem přísného režiséra, třeba by to bylo k užitku. Od prezidenta Zemana se takového profesionálního přístupu nejspíše nedočkáme. Z toho, jak křečovitě usiluje o originalitu, je zjevné, že mu zatím nedošlo, že prezident nemá být kontroverzní celebritou, nýbrž důstojnou institucí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
