Myslil jsem, že účast lidí na akcích konaných dne 17.11., účast na připomenutí státního svátku, i když převážně jen jeho pozdější druhé části, uklidní establishment a pravici, nespokojenou s výsledkem voleb, i když vyhrálo pravicové hnutí ANO. Pravdou byl ale opak, a výsledky voleb dál působily na pravici a média, jak přilévání oleje do ohně. To ještě umocnilo zvolení poslance KSČM Grospiče předsedou mandátového a imunitního výboru, cesta prezidenta ČR do Ruska a nezvolení předsedy ODS Fialy místopředsedou poslanecké sněmovny.
Brzy jsem se nestačil divit, a to skoro všemu, co se na mě z obrazovky hrnulo.
Můj údiv stále rostl při vysílání dalšího a dalšího politika nebo redaktora, varujícího nejen mě, ale i všechny další diváky přede dny, které nás čekají. Od ohrožení, spíše ale zániku demokracie v naší republice až po její obsazení cizími mocnostmi v nejbližších dnech. Snažil jsem se vždy vyhýbat personifikaci, protože málokdy se povede formulovat názor a jeho příčinu tak, aby nemohl být vykládán zcela jinak. Ovšem výklady pánů Stanjury, Fialy, Bělobrádka o nepolíbení prstenu jsou nedůstojné nejen poslance, ale vůbec dospělého člověka.
Ještě horší byly pomluvy prezidenta republiky ohledně jeho cesty do Ruska k rozšiřování styků v ekonomice, a nakonec jeho obvinění ze servility, kvůli článku o roce 1968 uveřejněném časopisem Zvezda, řízené panem Takáčem a pronášené panem Farským ze STAN a panem Peksou z Pirátů. Chtěl bych věřit, že nyní, když prezident zasáhnul a dosáhnul v Rusku nápravy, se mu tito politici omluví.
Obdobné je varování pana Kocába kvůli výsledku voleb, před rasismem Čechů, spíš humorně potom působí jeho prohlášení, jak se postaví proti přesile, při vzpomínce, jak ho musela zastoupit jeho asistentka, když slíbil bydlet určitý čas s Romy v době, kdy byl ministrem pro lidská práva.
Nemíním hájit hnutí ANO, nemám k tomu žádný důvod. Stejně tak ani prezidenta republiky. Ovšem, kdo vymyslel současná pravidla k jednání politické scény? Pravice spolu s tzv. Pražskou kavárnou, v současnosti se nazývají Demokratickým blokem. Neměli by se tedy divit, pokud je jiní použijí i proti nim. Všichni politici tvrdí hlasitě, že u nás rozhoduje volič. Neměli by tedy naříkat, pokud rozhodne proti nim, ale s pokorou se podrobit výsledku voleb a nesnažit se vyvolat zemětřesení.
JUDr. Ivan Jordák, Letohrad
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
