Ivan Přikryl: Bláboly a nemoudra o spojitosti kauzy dolu Paskov a RPG (OKD) byty

Posuďte sami:

V současné předvolební atmosféře lze očekávat, že celostátním tématem, nepochybně dominantním v Moravskoslezském regionu se stává vše, co se dotýká OKD, tedy i kauza “byty OKD”. Dokazuje to pozornost ČT 24 a dalších médií.

Aktuální situace to plně potvrzuje. Prezident Miloš Zeman po schůzkách s manažery OKD hovoří o neexistující firmě OKD byty (správně RPG byty) a jinotajně sděluje “že při nabytí to byl trochu dárek”. To jen potvrzuje že o celé kauze ví jen málo.

Nemůžeme se odpojit od dominantního problému a politici logicky musí stát na straně desetitisíců potencionálních voličů. Ale take se argumentuje tím, že za privatizací a “dary” Bakalovi stála vláda ČSSD a tehdejší ministr financí Sobotka.

Tyto názory jsou, při znalosti privatizačních dokumentů I faktického stavu zcela irelevantní. Proč?

Obecně

Když mezi nájemníky vznikla vlna nespokojenosti poté, co Bakala zásadně změnil rétoriku, když sliboval nájemcům nabídku k převodu bytu do vlastnictví a poté toto zásadně popřel. Zpracovával jsem z podnětu tehdejšího vedení ČSSD prvotní právní analyze celé kauzy..

Část kauzy se dotýkala “Bruselu” a orgánů EU, zejména DG 23 competention, u které lze získat informace o prověřování ceny za privatizaci, zda nezakládá tzv. nepovolenou veřejnou podporu. To se ale (jak popisuji dale) nikdy neprokázalo.

Skutkový stav

(toto není exaktní právní analýza, které veřejnost neporozumí, ale logický popis vývoje kauzy).

První chyba (nikoliv regionální nýbrž celostátní) se stala v roce 1991. Tehdy byl řešen osud vlastnictví bytů vystavěných státem (jen v rámci státní výstavby 1948 – 1989 to bylo vice než 1,8 milionů bytů). Bylo rozhodnuto, že klíčem bude skutečnost, kdo byty spravoval. Pokud tzv. Okresní podnik bytového hospodářství (OPBH) tak byly tyto byty bezplatně převedeny do vlastnictví obce. Pokud je spravovaly před rokem 1989 národní podniky (jako byty podnikové, služební, stabilizační, tedy “dekrety” nevystavovaly národní výbory nýbrž tyto podniky) tak byly byty zahrnuty do majetku firem a jako součást určeny k privatizaci. To byla první a zásadní chyba. Nejen byty OKD ale třeba Uranových dolů Česká Lípa a jiných firem byly takto privatizovány (v severních čechách je postupně odkoupila skupina CPI podnikatele Vítka, který zbohatl na rozkradení družstva Včela). Z tohoto stavu bylo třeba vycházet.

Rozhodnutí o privatizaci OKD udělala vláda Václava Klause počátkem devadesátých let. Transformace v zásadě proběhla tak, že část byla privatizována přímo, část majetku byla formou akcií (majetkových podílů) rozdělena mezi obce či jiné subjekty. Tento krok učinil ze státu menšinového vlastníka ač vstupní úvaha byla jiná, Klaus se domníval, že státu postačí rozhodující balík akcií. K menšinovému podílu privátních investorů se ale formou odkupování podílů od obcí stala skupina Bakalových předchůdců (Koláček) a následně Bakala vlastníkem většinovým, nadpolovičním.

Po “privatizačním všeléku” Václava Klause, tedy bezbřehé privatizace komukoliv a po pověstném “zhasnutí” byla vláda Miloše Zemana, Vladimíra Špidly (proč ten k tomu nehovoří, dobře to ví) postavena před hotovou věc. Privatizaci bylo třeba dokončit. V té době byla již většina vlastnictví v soukromých rukou a tak “odpojení bytů” by bylo vlastně retroaktivní vyvlastnění a proto bylo de facto nemožné.

V roce 2004 neměla vláda, Fond národního majetku ani ministr financí v podstatě žádný manévrovací prostor. Péče řádného hospodáře a správce podílu státu a zachování firmy podstatně ovlivňující zaměstnanost v moravskoslezském kraji je nutila privatizaci dokončit, majetek řádně ocenit.

Významné bylo přesné datum privatizace. Pokud by k ní došlo před vstupem ČR do EU, tak by byla vláda zcela svobodná při stanovení ceny menšinového podílu. Pokud by k převodu došlo po vstupu do EU, musela vláda dbát na slučitelnost transakce s právem EU i z hlediska veřejné podpory.

Rozhodné datum (vstup ČR do EU) byl 1.květen 2004. Vláda o privatizaci sice rozhodla usnesením 264 dne 23.března 2004 tedy před vstupem (rozhodnutí “co, komu a za kolik”) v tomto usnesení však byla zvažovaná cena podstatně nižší (800 milionů?). Ministr financí však věc znovu předložil vládě a ta “přebila” původní usnesení usnesením 904 ze dne 15.září 2004, tedy po vstupu do EU a cenu navýšila několikanásobně (přes 4 miliardy). To svědčí o prozíravosti ministra financí.

Tato skutečnost je významná, protože tuto transakci musel notifikovat Brusel, přičemž on posuzoval též cenu a skutečnost, zda nebylo “prodáno pod cenou”, což by zakládalo nepovolenou veřejnou podporu. Brusel toto opakovaně prověřoval a nepovolenou veřejnou podporu nekonstatoval!

Z jakési “procesní opatrnosti” však ministerstvo financí do smlouvy o převodu vlastnictví zarnulo (dodnes platné) dvě pojistky: Tou první je zákaz převodu vlastnictví týkající se bytů a povinnoust v případě převodu nabídnout je nájemcům, tou druhou je rozvazující podmínka. Pokud by kdykoliv byla zjištěna chyba v ceně a tedy nepovolená veřejná podpora, může stat od smlouvy odstoupit (pokud by se nedohodl na dorovnání ceny například).

EK dostala několik podnětů, ale nepovolenou veřejnou podporu nikdy nekonstatovala.

Kauze poté vláda věnovala pozornost-avšak pan Bakala téměř 4 roky veřejně konstatoval, že byty připravuje k privatizaci a k převodům do vlastnictví nájemcům.

Následně však zjistil, že v zásadě takovou povinnost ze smlouvy nemá, šlo o situaci “v případě převodu” nikoliv o “povinnost převodu”. Bakala porušil co mohl – delimitoval OKD a oddělil majetek k bytům na RPG byty a od svých slibů odstoupil. Za to měl zaplatit sankci 30 mil. Kč, tuto arbitráž však ministerstvo financí ministra Kalouska prohrálo.

12. Všechny analýzy prokázaly, že Bakala uvedl nájemníky (a nejen je) v omyl když jim sliboval vlastnictví. Osobně jsem zpracovával několik projektů kompromisních které hospodaření RPG byty neohrožovalo a umožnilo částečný převod vlastnictví (rozdělení domů na jednotky, nabídku převodu nájemcům v zákonné šestiměsíční lhůtě a pak společnou správu v rámci společenství vlastníků. Průzkum ukázal, že cca 30% nájemců by o byty mělo mít zájem, takže RPG by zůstalo většinovým vlastníkem a nedošlo by k žádné zásadní majetkové újmě). Bakala a RPG na to nepřistoupil. Ostatně to, co se dnes objevuje jako proklamace řešení, tedy že RPG nabídne převod části bytů do vlastnictví nájemníků není ničím jiným, než project, který jsme před třemi lety společně s mpř. Zaorálkem navrhovali a vedení RPG za přítomnosti p. Teličky předali.

Vlastnictví v současné době je nepřehledné, nelze vyloučit, že Bakala v RPG nevlastní již nic. Ale pro řešení toto není rozhodné.

Návrhy Miloše Zemana jsou sice pro veřejnost logické, ale právně zcela irelevantní. Vlastník bytů a dolů jsou dvě odlišné právnické osoby s jinou vlastnickou skladbou. Bakala je zde jen prvopočátečním hybatelem ale vlastnické transakce dnes nutí k tomu repektovat, že jde o odlišné subjekty. Jsou to apely, které v právní podstatě nemají žádnou relevanci!

Závěr

Pokud prezident spekuluje, že by se 45.000 bytů předalo OKD kraji s ročním výnosem 1,2 mld. Kč a z těchto výnosů by se měl financovat útlumový program, je to Cimrmanovský úkrok stranou. Útlumový program by měl financovat vlastník OKD a firma RPG byty s tím, bohužel, nemá nic společného. A jsou tu další argumenty. Za prvé není reálné, že by firma mohla v bytovém hospodářství dosahovala ročnět zisk 1,2 mld. Kč (což by byl zisk cca 26,6 tisíc z bytu ročně)což je ekonomický nesmysl. Kromě toho jsou veřejné informace, že na rekonstrukce si RPG otevřelo úvěr ve výší 12 až 20 mld. Kč, takže při převodu by se tento závazek musel vypořádat. Kuloární – neověřené informace hovoří o tom, že Bakala v RPG byty nevlastní již nic a není (kromě historické) žádná spojnice majetková mezi RPG a OKD. To posvětil ministr Kalousek když prohrál arbitráž 30 mil. Kč (viz výše).

Poznámka na okraj

Osobně zastávám tento názor na důvody stanovení ceny za zbytkový podíl (pokud jde o byty).

Byty byly převáděny v roce 2004 jako byty s regulovaným nájemným, tedy s předpokladem, že existuje prokazatelná ztráta z provozu bytového fondu, že náklady na provoz budou vyšší, než vybrané nájemné.

Tomu odpovídalo i ocenění bytů. Kdybych ho měl zpracovávat, nepostupoval bych jinak, obdobnou metodiku jsme použili při převodu vlastnictví bytů ČEZ na severo Čech.

Proto Bakala v té době souhlasil s převodem na nájemce.

Situace s regulovaným nájemným byla kauza sama o sobě neudržitelná (viz postup Evropského soudu pro lidská práva v analogické situaci v Polsku). Vláda ČSSD tedy musela i na základě nálezů Ústavního soudu tuto situaci řešit. V roce 2005 přijala zákon o postupné deregulaci – jednostranném zvyšování nájemného. Bylo to nezbytné, jinak by byl stat soukromými vlastníky žalován, soud by prohrál a platil miliardy.

Bakala náhle zjistil, že provoz nebude ztrátový a od slibů odstoupil (a podle mého názoru majetek převedl na kanadské partnery). Tato okolnost je významná a celý postup vysvětluje. Ze ztrátového majetku se stal majetek perspektivní.

Publikováno se souhlasem vydavatele.