Rozumím jim tak, že jde o pokušení s odvoláním na obecné blaho použít formu koncentrace pravomocí malé skupině, vládě a potlačit demokratické prvky, na kterých demokratická společnost stojí, tedy roli parlamentu a demokraticky volených institutů. Teoretici tomu říkají „střet mezi pozitivismem a iusnaturalismem, jde v zásadě o střet práva a morálky, když pozitivismus odděluje právo a morálku a iusnaturalismus je spojuje.

Takové napětí mezi právem a morálkou řada teoretiků popsala[1] na mnohých případech naší nedávné historie. Uvažuji proto, kam zařadit divoké reje změny právní úpravy k řešení současné koronavirové krize uprostřed jejího průběhu v naději veřejnosti, že vidí světlo na konci tunelu. A v této situaci nalézá vláda důvod v nouzovém stavu změnit zákon a přenést kompetence na ministerstvo zdravotnictví ze stávajících orgánů krizového řízení.

Neregistroval jsem situaci, že by v tomto okamžiku bylo něco takového nezbytné, aby s tím vláda v nouzovém stavu šla do zkráceného řízení do Parlamentu. Myslím, že mnoho chyb v počátcích krize bylo způsobeno právě opožděnou aktivací platným právem předpokládaných institutů, tedy vyhlášení nouzového stavu, vznik krizového štábu a podobně.

Ač tomu mnohé napovídá, nechce se mě věřit, že by příčinou tohoto, naštěstí relativně krátkého otálení byla politická motivace „krizovým manažérem jsem já, jenom já, a nouzový stav či krizový štáb je zbytečný“.  Tedy egocentrismus premiéra. Byl jsem po dost dlouhou dobu poblíž politických špiček, abych nebyl naivní. Spolu s reakcí na vzniklou situaci, nespornou snahou pomoci lidem, je v myšlenkách politiků vždy přítomen akcent na to, aby on a jeho politická stáj uspěla v očích lidí víc, než ostatní, byť jde o koaličního partnera. Jde o to, kde má takový postup hranice a zda namísto ochrany ohrožených nepřinesla uvedená situace z počátku krize tragické dopady na některé z nich. Mnohdy tragické. Takové informace nemám, a pokud existují, je věcí parlamentu, který vládu v demokratickém státě kontroluje a kterému odpovídá, aby si později na tuto otázku odpověděl. Chybovat je lidské, ale chyby by se opakovat neměly.