Ke cti, nechť jim slouží, že ten papír a Škodovky již na trhu jsou v dostatečném množství. To, co není, je dostupné bydlení, dosažitelné pro mladé lidi v celé republice a princip trvalé udržitelnosti nájemního bydlení, pokud na drahé vlastnické bydlení člověk nedosáhne.

Nechci být Don Quijote bytové politiky, on byl bloud žijící ve svých představách. Mé představy o funkční bytové politice jsou dány zkušenostmi z dlouholeté činnosti v mezinárodních organizacích, studiem zahraničních modelů, nejen v Evropě ale téměř ve stovce zemí celého světa. O dostupném bydlení dnes mluví Bil De Blasio v New Yorku, prý využijí evropské zkušenosti a do roku 2025 chce postavit jen v tomto městě 250 tisíc dostupných bytů. Britské Housing Associations mají již více než 2,3 miliony levných bytů ve funkčním modelu s obcemi, nenáročném na veřejné financování. Většina moderních zemí EU má okolo 25 % bytů s nižším nájemným formou neziskových bytových společností. V České republice ticho a klid, jak na západní frontě (u budovy Státního fondu rozvoje bydlení).

U nás si vyčítáme, kolik peněz utratil stát na podporu neziskového sektoru, na „výzkum“ sociálního bydlení který nic nevyzkoumal. Za to mohou ministři vládnoucích politických stran, nikoliv ty organizace! Ostatně vlády od Václava Klause po Andreje Babiše, plné dobré víry a Bůh ví, jakých představ s výjimkou let 2005/6 neudělaly v bytové politice vůbec nic.