Byl to kousek pokažený, tvrdím, a dostane se mi poučení, že co je v krabici, pokažené není. Jakmile je dopečeno, žena krabici neprodyšně uzavře a zajistí proti neoprávněnému vniknutí lepenkou.

Rok od roku si říkám, počkej, až krabici uloží do špajzu. Rok od roku se do krabic, nadějně se jedna na druhé kupících, se střídavým úspěchem dobývám. Víko je kolkolem neprodyšně propojeno širokou lepicí páskou se spodkem krabice.

Moje žena po určitou dobu užívala lepicí pásku běžnou. Ji bylo možné trpělivým odchlipováním uvolnit natolik, aby se ruka pod maličko nadzdvihnutým víčkem vloudila dovnitř, a vzápětí se s úlovkem vykradla ven, aniž po sobě zanechala stopy. Neznatelně odchlípená páska k povrchu krabice opět přilnula. Má žena tak až do Štědrého dne nepojala podezření. Alespoň jsem ten dojem míval.

V poslední době krabice nesmlouvavě brání lemovka na koberce. To je problém. Drží potvora jako helvétská víra. Odchlípnout ji dá práci, zpravidla práci marnou, a pokud přece práci úspěšnou, pak spojenou s rizikem porušení podstaty krabice a s nežádoucí možností ji natrhnout. Znak toho, že ve špajzu řádila škodná.