Nedávno médii proběhla zpráva, že ze španělské knihovny bylo školskou komisí pro rovnost pohlaví odstraněno až dvě stě pohádek, protože z jejich pohledu nevyhovují. Docela bych stála o to, stát se zvídavou poletující muškou, jako tomu bylo v seriálu Arabela, a vyslechnout si, o čem zástupci komise při rozhodování o závadnosti knih vlastně debatovali. Zůstává mi rozum stát nad tím, proč vůbec dětem tímto způsobem pohádky předfiltrovávat.

Něco jiného je dětem vštěpovat morální zásady, ostatně právě pohádky jsou pro zpřístupnění řady pozitivních hodnot do života jistě vhodným prostředkem, ale proč dětem zužovat obzor tím, že vynecháme příběhy, kde je podle nás něco v nepořádku? Myslím si také, že stejně vždy záleží na tom, jakým způsobem na příběhy nahlížíme. Do hlav malých čtenářů přece nikdo nevidí. O mnohovrstevnosti pohádek přitom není sporu. Archetypům v pohádkách se začal věnovat již významný psycholog Carl Gustav Jung a je opravdu fascinující si třeba přečíst Psychologický výklad pohádek od Marie-Louise von Franz(ové). Naštěstí na fantazii neexistuje ještě žádná regulace. Díky knihám od obou zmíněných autorů si třeba motivy literárních postav, a to nejen v pohádkách, můžeme lépe vychutnat. Možná by mohlo stát také za zvážení, zda starším dětem spíše nenabídnout další náhled na vyprávění.