Rád bych poděkoval Jiřině Novotné za její včerejší kritickou odpověď na můj článek, v němž jsem v předvečer mohutné pražské demonstrace proti Andreji Babišovi označil „milionchvilkaře“ za nepřátele demokracie (můj příspěvek si lze přečíst ZDE, Novotné reakce je pak k dispozici ZDE). Bezpochyby se s paní Jiřinou shodneme na tom, že morálka a pravda je pro demokratický život důležitá. Z tohoto společného základu bohužel vyvozujeme naprosto odlišné závěry.
Zítra se bude tančit všude
Lidé nejsou vždy zcela racionálními bytostmi a přirozeně podléhají emocionálním výkyvům. Problém nastává tehdy, když se kritériem pravdy a morálky stává intenzita emocionálního prožitku, který exponenciálně narůstá v případě davového chování. A právě něco takového se v současné době odehrává v ulicích českých měst. Typickým příkladem jsou právě některé výroky Jiřiny Novotné. Velmi podobnými hesly nás totiž pouliční a mediální moralisté neúnavně bombardují. Premiér Andrej Babiš by prý měl odstoupit, protože je „usvědčený estébák“ a „podvodník“. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová se sice zatím ničeho nedopustila, ale v očích aktivistů je „sprostá podezřelá“ a proto by měla rezignovat také. Prezident Miloš Zeman nás podle Novotné „táhne do Ruska“ (přes hřebeny Karpat to dá fušku), odkud nám hrozí blíže nespecifikované „nebezpečí“. Co na tom, že žádné ze zmíněných tvrzení není podloženo konečným soudním nálezem, jednoznačným důkazem či jednoduše zdravým rozumem? Pravdivost uvedených vět se odvozuje z hysterického klubka iracionální zášti, vypjatých emocí a lyrického souznění se skandujícími zástupy.
Poprvé z vnitřních morálních zdrojů a sil
Nebudu spekulovat o pozadí a důvodech zmíněného fenoménu, protože nemám žádné přímé indicie kromě jistého tušení souvislostí a nechci se zaplétat do konspiračních teorií. Jsem si ale jist, že jde o vývoj, který přímo ohrožuje českou demokracii obdobně, jako je tomu i v jiných geograficky nám blízkých zemích. Demokracie a právní stát jsou především respektem k pevně stanoveným procedurám, které jsou vystaveny permanentnímu tlaku z ideologických či zištných zájmů, jež se většinou prolínají. O co by se měli v dané chvíli snažit skuteční demokraté? Měli by nedovolit, aby veřejný prostor zahltily a ovládly negativní a destruktivní emoce manipulovaného davu a médií. Cílem je obhájit demokratická pravidla hry, zachovat chladnou hlavu a chápat současnou dobu jako historickou příležitost. Česká či československá demokracie se zhroutila v roce 1938 a 1948 bez jediného výstřelu. Snaha o obrodu byla zadušena roku 1968. Události roku 1989 byly výrazem výsledku studené války, o němž se rozhodlo mimo naše území. Teprve nyní máme příležitost z vnitřních morálních zdrojů a sil otevřeně čelit těm, kteří se snaží prosadit liberálně levicový aktivistický režim „vyvolených apoštolů pravdy a lásky“, zakrývající naivitu, pokrytectví, egoismus a chamtivost v pozadí. Vítězství v tomto zápase by upevnilo českou demokracii a právní stát na několik generací. Zrodila by se pozitivní demokratická legenda, kterou český národ tak naléhavě potřebuje.
(autorem článku je vysokoškolský pedagog a člen přípravného výboru politické strany Liga svobody prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc.)
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
