Už vlastní existencí. Inspirují se navzájem a hecují, což je JAK princip (světově prý nejžádanějšího) knižního výkladu filozofie Sofiin svět (1991), TAK i princip výkladů o pivu v knize Pivař a Blondýna (2020), kde je překvapeným pedagogem Ladislav Jakl a aktivní žačkou Daniela Kovářová. Ta ovšem na rozdíl od Sofie odpovídá příteli hned kompletními kapitolami. Jedenadvaceti proti jedenadvaceti Pivařovým...

Je srovnání s bestsellerem Josteina Gaardera (nar. 1952 v Oslu) odvážné? Neřekl bych, protože jen filozofií žaludek nenakrmíte, tělo neprodchnete. Zato moky všelikých zlatavých odstínů, to spíš, a není to méně důležité. Co přitom objevil (dejme tomu) Spinoza, za to také stálo, ale jiné kosmy vychutnali degustátoři. Stálé dumání navíc lidem nesluší, a sice je fakt, že Jostein Gaarder píše mistrně, co ale jeho hrdina vlastně vštípí děvčeti v kapitole o Spinozovi? Boha si představ jako vše přírodní, co nás prostupuje. Hm. Nejednomu ctiteli piva bude totéž zjištění filozofovo připadat samozřejmé. Esenci ho prostupující chápe podobně.

Nijak přehnaně božským přitom nejspíš není (chebský rodák) Ladislav Jakl (nar. 1959) z Institutu Václava Klause, který absolvoval na UK žurnalistiku a vedle politiky, médií a rocku žije rád právě pivem, ba je dokonce prezident občanského sdružení První Pivní Extraliga. Spolu s advokátkou a spisovatelkou Danielou Kovářovou (nar. 1964) je navíc pojí, že svorně užívají zdravý rozum ve věcech veřejných i soukromých, a to nikoli jenom nad chladivými číšemi. A že rozum využívají klidně i nekorektně. Jakl mimo to spatřil tolikrát prozkoušené pivo díky Daniele v mnohém nově, aby se náhle začal cítit jako šťastný průvodce cizinky městem, které si nejspíš představíme coby Prahu. Mylně se předtím domníval, že to město už zná, aby teprve po boku dámy pochopil dosavadní svou okoralost.