Inu, prozkoumejme pro dnešek aspoň první a zatím jedině dostupný z těchto potenciálně lidových bestsellerů.
Nejprve, hle, čteme Úvod z pera autora, ale nebyl dodán odnikud ze záhrobí, anžto se prostě jedná jen o Předmluvu napsanou už v březnu 2004 a převzatou z knihy 100 nejlepších hororů.
Co víc? Věru netušín, podle kterého z paklíčů jsou vlastně seřazeny veškeré následující beletrické texty, avšak ujistit vás umím o jednom. Rozpuštěna tu je komplet a celá klasická kniha Draculův švagr, již Vydavatelství a nakladatelství Novinář vydalo roku 1970 nákladem 40 000 výtisků a která sestává z dvaačtyřiceti pečlivě v obsahu očíslovaných hororů. Stála, dodejme, tenkrát dvaadvacet korun.
Hned dvaadvacet dalších hrůzo-textů se pak bohužel od Švandrlíka našlo až v Rakvi do domu (1991), brožovaném to artefaktu z produkce SNTL - Nakladatelství technické literatury. V Šumavském upírovi odsud vlastně postrádáme jen Zcela nezbytnou vraždu a Pytláka.
Dalších tucet povídek v Šumavském upírovi přítomných už jste zas mohli číst v brožované publikaci Příšerná smrt krásné dívky (s datem 1991 ji vydalo nakladatelství Mladá fronta v únoru 1992) a osmice dalších povídek pronikla sem až z knihy Zazvoňte mi umíráčkem, již vydalo v létě 1992 nakladatelství Petrklíč.
Devět dalších Švandrlíkových perel je ze svazečku Kdo se bojí, nesmí na hřbitov (1996) od jihlavského nakladatelství Madagaskar (které se jinak specializovalo především na Švandrlíkovu ságu o žácích Kopytovi a Mňoukovi) a další dvě perly (Černá slepice a Dobrý rádce) mají původ v „trháku“ Draculův zlověstný doušek (1997), který opět vydal Madagaskar, ač se původně měl jmenovat Posel z Transylvánie.
Z ne zcela hororové sbírky povídek Sexbomba na doplňkovou půjčku, kterou pro změnu vydal inženýr Milan Cais ve svém Nakladatelství CAMIS právě roku 2000 (a co třetí svazek edice „SEXHUMOR spisovatele Miloslava Švandrlíka“) jsou pak v Šumavském upírovi jen dvě další prózy, a to Strašlivé doznání a Léčka na strýce. A dodám už jen, že tato Caisova kniha, hororovými fandy povětšinou neprávem opomíjená, obsahuje kupodivu hned celičký „mandel“ Mistrových strašidelných textů Mezi nebem a zemí - a i v dalším z jejích „mandelů“ Lidé kolem nás jsem bez problémů dohledal další dva horory.
Ještě jedno povídkové duo nyní nám předkládané (Neměl nárok a Omyl) zrodila kniha Draculův temný stín (2003) a prózičku Úplňky v Kutné Hoře lze najít ve výš zmíněné bichli (520 stran, a to nepočítám osm listů barevné fotografické přílohy) 100 nejlepších hororů (2004). A jistě, to už je „jen“ výbor, nicméně i on si tedy jednu (zapomenutou?) novinku neodpustil.
Co dodat? Ach! A to bylo, prosím, i zalkáním nad ilustračním doprovodem.
Nakladatelství Epocha se totiž z nějakého důvodu nedohodlo s Danielou Pavlatovou alias poslední z manželek Jiřího Wintera-Neprakty (či snad s Jaroslavem Kopeckým) a na 544 stránkách nepoužilo skutečně ani jednu jedinou Mistrovu ilustraci z výše zmíněných knih!
A to navzdory tomu, že jsou ony obrázky s povídkami pro mnohé čtenáře už neodmyslitelně spjaty, a to zvlášť v případě legendárního Draculova švagra, který dal před víc než dvaceti lety název i dvanáctidílnému televiznímu seriálu.
Spokojit se musíme s jediným obrázkem na deskách a přebalu, a sice je na něm efektní vampýr i hezká nahá žena, ale na místě je také otázka, zda to (přece jenom) není málo.
A kvality vlastních povídek?
Nuže, zdržme se pro jednou jak nemístného nadšení, tak nemístného rozhořčení... a místo emocí raději chladně ocituji následující část textu z knižní záložky:
„Autorův vynalézavý způsob, jak čtenáře vyděsit či alespoň postrašit, a přitom ho vtipně pobavit, si konzumenti jeho příběhů o upírech a krvelačných monstrech nebo vlkodlacích oblíbili už dávno.
Důkazem je mimo jiné i umístění výběru 100 nejlepších hororů v první desítce knih, které si mládež zapsala do čtenářských deníků žáků devátých tříd základních škol.“
Nechme však raději děti být a Švandrlík byl prostě Švandrlík a skutečně jen jeden. Holedbal se, že píše „stále“ (a to nepoužíval ani počítač, ani psací stroj), jen časopisecky uveřejnil povídek (většinou humoristických) víc než tisíc a vedle mnoha komiksových i televizních scénářů a stovky knížek vymyslil taktéž desetitisíce námětů ke kresleným vtipům, z nichž asi 25 000 bylo skutečně uplatněno. – A co se týče hororů? Sám jsem jich jen v knížkách napočítal 292, nicméně jsem si jist, že pro editory nebyl žádný problém objevit v časopisech a třeba i v pozůstalosti minimálně i (potřebných dalších) osm „kousků“ do oné třístovky.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
