Inu, prozkoumejme pro dnešek aspoň první a zatím jedině dostupný z těchto potenciálně lidových bestsellerů.

Nejprve, hle, čteme Úvod z pera autora, ale nebyl dodán odnikud ze záhrobí, anžto se prostě jedná jen o Předmluvu napsanou už v březnu 2004 a převzatou z knihy 100 nejlepších hororů.
Co víc? Věru netušín, podle kterého z paklíčů jsou vlastně seřazeny veškeré následující beletrické texty, avšak ujistit vás umím o jednom. Rozpuštěna tu je komplet a celá klasická kniha Draculův švagr, již Vydavatelství a nakladatelství Novinář vydalo roku 1970 nákladem 40 000 výtisků a která sestává z dvaačtyřiceti pečlivě v obsahu očíslovaných hororů. Stála, dodejme, tenkrát dvaadvacet korun.
Hned dvaadvacet dalších hrůzo-textů se pak bohužel od Švandrlíka našlo až v Rakvi do domu (1991), brožovaném to artefaktu z produkce SNTL - Nakladatelství technické literatury. V Šumavském upírovi odsud vlastně postrádáme jen Zcela nezbytnou vraždu a Pytláka.

Dalších tucet povídek v Šumavském upírovi přítomných už jste zas mohli číst v brožované publikaci Příšerná smrt krásné dívky (s datem 1991 ji vydalo nakladatelství Mladá fronta v únoru 1992) a osmice dalších povídek pronikla sem až z knihy Zazvoňte mi umíráčkem, již vydalo v létě 1992 nakladatelství Petrklíč.

Devět dalších Švandrlíkových perel je ze svazečku Kdo se bojí, nesmí na hřbitov (1996) od jihlavského nakladatelství Madagaskar (které se jinak specializovalo především na Švandrlíkovu ságu o žácích Kopytovi a Mňoukovi) a další dvě perly (Černá slepice a Dobrý rádce) mají původ v „trháku“ Draculův zlověstný doušek (1997), který opět vydal Madagaskar, ač se původně měl jmenovat Posel z Transylvánie.