Podílu na správě země se tímto aktem ujímá nová hlava státu - jeho nejvyšší autorita, člověk, ke kterému v okamžicích úzkosti a nebezpečí budou vzhlížet jeho občané s vírou, že on bude jejich kotvou jistoty i ochráncem jejich svobody a bezpečí. Je to výjimečná chvíle na výjimečně symbolickém místě. Sílu a mohutnost tohoto aktu podtrhuje společné zasedání obou komor českého parlamentu, symbolu české demokratické tradice. Tomu má odpovídat obsah a forma vystoupení nové hlavy státu.

Je smutné, že si tak dnes inaugurovaný prezident České republiky Miloš Zeman na Pražském hradě nepočínal. Své vystoupení nevěnoval vážnému zamyšlení nad minulostí, přítomností a budoucností České republiky. Nevěnoval se úvahám nad rolí i osudem své země v neklidném světě kolem nás. Nevyužil unikátnost okamžiku, aby připomněl nesamozřejmost stého výročí existence svobodné Československé republiky. Té republiky, která si právo na svoji nezávislost i svobodu musela opakovaně a bolestivě vybojovávat, a o jejíž samotnou existenci v blízké budoucnosti opět půjde. Dnes, zřejmě více než kdy jindy, měl budoucí prezident připomenout složitost období, kterým bude svoji zemi provázet.

Pan prezident nic takového neučinil.