Poslední týden před předložením zákona č. 84/1919 Sb. z. a n., jímž se ministr financí zmocňuje, aby provedl nařízením okolkování bankovek a soupis jmění za účelem uložení majetkové dávky, se dokončovaly poslední kroky v přípravě organizace okolkování. Jeden z důležitých dokumentů představovala i „Vyhláška o okolkování bankovek“, která podrobně popsala postup kolkování bankovek.

Okolkovány měly být bankovky v hodnotě 10 K, 20 K, 50 K, 100 K a 1000 K, na rozdíl od 1 K a 2 K bankovek. Ke kolkování navíc vůbec nebyly připuštěny bankovky 10 000 K a za 25 K a 200 K byla vyplácena náhrada v okolkovaných bankovkách jiného nominálu.

Pro kolkování byla vytvořena soustava úřadů, na vrcholu jehož organizace stál Ústřední státní komisariát, v jehož čele stál ministr financí. Československo bylo rozděleno do třinácti obvodů, v nichž působily hlavní státní komisariáty. Ty si ve svém obvodu zřizovaly okresní státní komisariáty, v jejichž čele stanuly významné osobnosti politické správy či samosprávy. Určovaly, které peněžní ústavy budou plnit úlohu sběren. K nim pak docházeli občané se svými hotovostmi, aby je složili a vyzvedli si buď bankovky opatřené kolky, nebo samotné kolky k nalepení s tím, že polovina hodnoty jim byla zadržena ve formě nucené státní půjčky. Předkládání hotovostí bylo prováděno nejen individuálně, ale i hromadně, přičemž je pověřené osoby mohly shromáždit z celé obce a následně je nechat okolkovat.