A pro ČNB je to zásadní otázka, protože od rychlejších nominálních mezd si slibuje i silnější domácí inflační tlaky a ty ve finále mohou v budoucnu otevřít cestu k opuštění kurzového režimu. Na začátku roku rostly mzdy nominálně pouze o 2,2% , a to především díky růstu platů v nepodnikatelské sféře. Jak dlouho budeme ještě čekat na rychlejší růst mezd?

V uplynulých několika letech v Česku výrazně klesla vazba mezi nezaměstnaností a pohybem mezd, která relativně spolehlivě fungovala v letech 2002-2008. Zaměstnanci si v delším období nejistoty a strachu o zaměstnání pravděpodobně zvykli nežádat o vyšší mzdy a ovlivňuje to jejich chování i dnes. Navíc v průběhu krize relativně poklesla vyjednávací síla řady zaměstnanců. Významně narostl počet pracovníků na dobu určitou (od roku 2008 o 100 tisíc) i počet zkrácených pracovních úvazků. Percentuální přírůstek sebe-zaměstnaných osob (živnostníků) byl za posledních šest let jeden z nejvyšších v celé Evropě (+10 %).Naopak zrychlil systematický pokles odborově organizovaných zaměstnanců. Těch bylo v roce 2005 okolo 20 % a po krizi jich je v Česku méně než 14 %. Slabší vyjednávací pozici měli v průběhu krize i nově nastupující zaměstnanci, kteří v průměru nastupovali v posledních letech za mzdy zhruba o 30 % nižší. Generační obměna tak sama o sobě přispívala zatím spíše k poklesu průměrné mzdy. Dalším problémem zatím bylo, že nová pracovní místa nevznikala zrovna v přeplacených sektorech. Nejvíce pracovních míst od roku 2010 vzniklo v administrativě s výrazně podprůměrnou mzdou.