Stejně jako velká část italských podnikatelů i on vnímá nejdelší poválečnou ekonomickou krizi Itálie jednoduše jako “promarněné období”. A po blížících se italských volbách jen těžko svitne naděje na změnu.

V roce 2017 sice rostla italská ekonomika nejrychleji za posledních šest let, začala klesat nezaměstnanost a banky pokročily s restrukturalizací problematického dluhu, situaci lze ale jen těžko označit za “růžovou”. Itálie v tuto chvíli do značné míry těží z extrémně silného růstu svých sousedů v eurozóně - ten míří vpřed tempem 2,7 % (výkon Itálie je o více než 1 p.b. nižší). I přes určité pročištění bilancí zůstává podíl špatného dluhu na celkových úvěrech italských bank dvouciferný (nejvyšší z celé EU). Vleklá ekonomická krize navíc výrazně zvýšila počet skutečně chudých lidí -pod hranicí absolutní chudoby žije skoro 5 milionů Italů (dvojnásobek oproti před-krizovému období). A i když nezaměstnanost pomalu klesá, nová pracovní místa vznikají velice pomalu a mladí lidé prakticky nemohou sehnat práci - nezaměstnanost mezi mladými se pohybuje okolo 35 %, a to na vrcholu hospodářského cyklu při veřejném zadlužení přes 130 % HDP. Sečteno, podtrženo, i když se v tuto chvíli italské ekonomice daří lépe, na novou recesi (krizi) je “zoufale” špatně připravena. A po víkendových volbách jen těžko čekat obrat k lepšímu…