Kruhu těch, kteří si uvědomují, nebo již uvědomili, že globalizace není neutrální proces, ale normativní koncept, že současné individuum působí v protikladných dimenzích, a proto nás čeká ještě štědřejší rok, než ten, co právě končí. Člověk, jako konzument je globálně orientovaný. Jako investor také, ale se snahou získat co největší renditu. Jako zaměstnanec, myslí lokálně, je doprovázen strachem z konkurence, a ztráty zaměstnání. Jako občan, myslí lokálně a egoisticky. To dokazují výsledky voleb, růst dezinformací a snaha najít řešení v respektované autoritě a obnoveném národním státu. Respektovaná autorita je v nedostatku, národní stát se neobnoví. Jak dále?

Několik dní před Silvestrem jsem proto splnil slib a dal lekci skupině několika desítek čínských studentů. Téma bylo volné. Vybral jsem si 16+1. Tento sub-projekt historického, aktuálního politicko – hospodářského projektu Jeden pás-Jedna stezka (OBOR) se nachází pod úrovní vztahu USA – ČLR a Ruská federace. Tento vztah bude určovat dění v nastupujícím kalendářním roce 2018. Téma, a překvapivě aktivní studenti mi nabídli kvalitní možnost si prověřit v reálném životě kvantový model chování, interpretaci vědomí a další, co se popisuje v kvantové informační fyzice jako hypotetické částice. Ty se skládají pouze z informace. Tyto částice nazval biolog a info - teoretik Tom Stonier (1927 - 1999) infony. Do kontextu 16+1 patří i politicko-vojenské zprávy indikující, že toho bude mnoho, s čím se budeme setkávat v 2018: Např. prohlášení z USA, týkající se ČLR, OBOR a tím i 16+1 (ZDE). Ale i rychlá reakce ČLR (ZDE). A samozřejmě i reakce Ruska. Tu shrnuji do věty: Normální světový řád nemůže být bez nadvlády USA. Protože nadvláda USA končí, budeme se v roce 2018 více a více zabývat i tématem, které obsahuje citát britského autora a vynálezce, Arthur C. Clarke (1917 – 2008), jednoho z tzv.Velké trojky science fiction (kterou s ním tvoří R. Heinlein a I. Asimov), známého románem Vesmírná odysea : Každá dostatečně pokročilá technologie je k nerozeznání od magie. Proč?

Je tomu především ze dvou důvodů: 1) Neustále se zvyšující rychlost ztráty schopnosti představivosti především u politiků a vedení firem. Politici nevědí, jaký politicko – sociální model má šanci na úspěch v představitelné budoucnosti. Vedení firem neví, jaký podnikatelský model má adoptovat, vyvíjet či realizovat. 2) Protože žádná myšlenka není opravdu nová, nic nemůže zachránit společnost, nebude li její vedení, a tím i individuum, mít silné nervy ve smyslu ve Třešti (na Moravě) narozeného Josef Alois Schumpetera (1883 – 1950). Jeho profesorské období na Harvardu je charakterizováno tvrdou prací, a malým uznáním klíčových myšlenek. Je tomu prý proto, že jeho ideje o ekonomickém cyklu a vývoji ekonomiky nemohly být v matematice jeho doby podchyceny, neboť jejich formalizace vyžaduje jazyk nelineárních dynamických systémů. Nehledě na to, Schumpeter ovlivnil ekonomickou vědu 20. století mimo jiné zavedením základů diskuze dynamiky a statiky v ekonomii. Osobně si cením Schumpetera kvůli zavedení inovace jako zdroje ekonomické dynamiky, a také proto, že trval na svém, protože více věděl a méně nahlas myslel.

Kdo pochopil alespoň něco z práce Schumpetera, bude vědět o vztahu jedné ze základních vlastností současného digitálního světa: Síťový efekt a škálovatelnost. Připomínám, že rozlišujeme škálovatelnost horizontální (kvantitativní změna) a vertikální (kvalitativní změna). Aplikuje se v telekomunikacích, softwarovém inženýrství, IT ale i v ekonomii firem a jinde. Škálovatelnost může být měřena minimálně ve čtyřech dimenzích (administrativní, funkční, geografická, zátěžová). Kvalitu škálovatelnosti představují: reakce na růst či pokles požadavků, rychlost reakce, náklady spojené s reakcí, absence měnit dané řešení na základě nových parametrů a hospodárnost. Od roku 1985 to nazývám 3 E (ecology, efficiency a economy). Princip 3E aplikuji ve spojení s hodnocením firem, rizik, dokumentů, a samozřejmě i lidí. Není proto divu, že mě zajímají americké a čínské firmy, mající největší burzovní hodnotu na světě, jejich vedení, ale i Rusko. To se od voleb v roce 2000 aktivně účastní překonávání krize kapitalismu v globálním měřítku. Není proto divu, že ČLR a jí dohánějící Indie jsou dnes prakticky jedinými vůdci, kteří pochopili a aplikují krátké spojení mezi politikou a hospodářstvím. Rusko zaostává. Je otázkou, zda a jakým způsobem se podaří prezidentu Putinovi po volbách v březnu 2018 dostat se ze sítě zákonem stvrzených záruk bezpečnosti rozvětvené Jelcinově rodině, a tichých záruk daných i dnes aktivním neoliberálním jedincům a skupinám. Ty se dnes, jako již mnohé jiné, snaží přežít za každou cenu. Nezajímá je to, co se na Západě nazývá demokracie, totalismus nebo flexibilní konformismus. Důležité pro ně je přežít za každou cenu.

Pro ostatní zůstane důležitým na dlouhou dobu to, co nabízí vláda ČLR a potažmo i Indie rostoucímu počtu malých a středních podnikatelů: Perspektiva založená na kontrole finančních toků, strategických investic, obchodování a sociálních médií. Rusko i v tomto směru kráčí pomalu. Nebudu se rozepisovat, proč tomu tak je. Podnikatelé a vlády, které pouze reagují, jako většina těch v české kotlině, zmizí z trhu možností. Nejenom digitální sítě favorizují kreativní monopoly. Malá skupina kvalitně vzdělaných a talentovaných lidí může být dnes vysoce produktivní. Dokazuje to digitální svět s malým počtem pracovníků. Je více ziskový, než průmyslový svět automobilů, fréz a hokynářů. Podnikatelský a vládní model společnosti 21. století se proto bude orientovat na službách a principu sdílení.