V roce 1832 se přestěhoval na Adam and Eve Street v Market Harborough. Jako člen proti - alkoholového hnutí, pořádal různá setkání a pochody odpůrců alkoholu. Během jedné cesty z Market Harborough do Leicester (na setkání Temperance Society) mu přišla do hlavy myšlenka nabízet exkurze.

5. července 1841 Cook doprovázel přibližně 500 lidí, na cestě z Leicester Campbell Street do 11 mil vzdáleného města Loughborough. Klienti platili na této jeho první exkurzi 1 Šiling pro cestu tam i zpět. 4 srpna 1845 organizoval cestu z Leicester do Liverpoolu. 1846 organizoval exkurzi pro 350 lidí z Leicester do Skotska. V roce 1851 to bylo již 150 tisíc lidí, které vypravil do Londýna na výstavu (Great Exhibition in London). Čtyři roky později uskutečnil první zahraniční cestu do Belgie, Německa a Francie, kde se v Paříži konala výstava. 1872 založil partnerství se svým synem John Mason Andrew Cook a nazval společnost Thomas Cook & Son. Zmiňuji se podrobněji o založení společnosti jako partnerství otce a syna, protože bylo od samého začátku zatíženo konfliktem mezi partnery. Konflikt skončil v roce 1878, když syn přinutil otce odejít ze společnosti.

Jestliže si šéf Asociace cestovních kanceláří ČR Jan Papež myslí a veřejně uklidňuje, že krach giganta Thomas Cook se netýká českých cestovních kanceláří, musím se ironicky a cynicky usmívat. Podobně konají ruští papeži turismu z Biblio Globus, kteří si zachránili alespoň část kůže odprodejem 30% akcí začátkem tohoto roku. Jak je na tom dnes Intourist, nevím. Za to vím, že v současné době nikdo neví, a nikdo není i v turistickém průmyslu nedotknutelný. Oslavovaný megatrend totiž již delší dobu ztrácí na síle a atraktivitě. To vědět, nevyžaduje být analytikem turismu. Krach giganta je jenom jedním z hlasitějších výkřiků snílků o záchraně receptu s pomocí na slučování v naději, že prozápadně orientovaní čínští miliardáři budou dále vstupovat do, nebo kupovat společnosti, vedené chamtivými a skrupulózními finančními řediteli - crooks. Recept na fúzi (se zadluženými firmami) jako spasitel, a je jedno o jaký sektor se jedná, je receptem na přímé obohacení výkonných ředitelů společnosti, mylnou nadějí akcionářů - spekulantů, a pro ostatní jednosměrnou cestou k bankrotu. V případě Thomas Cook nepomohlo ani 900 milionů GBP čínského kapitálu, společnosti Fosun. Banky požadovaly dalších 200 milionů GBP. Kde vzít a nekrást, když již není co? Nedivil bych se, kdyby se vedení nejenom společnosti Fosun dostalo do hledáčku čínských kontrolních orgánů. Odmítnutí pomoci ze strany britské vlády, nehledě na ztrátu více než 21 tisíc pracovních míst odpovídá čínskému přísloví: tonoucímu se nepomáhá. Proto budou následky krachu odpovídat paradoxu doby: Čím více společností vedených crooks (a korupcí) a migrantů nepřejících se integrovat zachraňujeme, tím více společností zbankrotuje a více migrantů se utopí. Pravděpodobně, my s nimi.