Jan Campbell: Není všechno zlato, co se třpytí

Důkladnější zkoumání vážných obvinění ČLR a EU indikuje, že prezident Trump buď nemá korektní čísla, jejich interpretace a souvislosti se strukturou zahraničního obchodu v éře globalizovaných služeb, a proto neví, co mluví, nebo je má, ale ignoruje je. Lze však předpokládat, že ví, co chce od obchodních konkurentů, nazývajících se jednou spojenci, podruhé nepřátelé, nebo partneři.

Důkladnější zkoumání obchodních transakcí a jejich následků vždy vyžaduje si uvědomit, jak vůbec export funguje. V případě ČLR je nezbytné vzít v úvahu množství amerických společností, které v ČLR vyrábějí, nabízejí a skutečně i prodávají své (americké) zboží. S existencí amerických společností v ČLR přímo souvisí další faktory. K nim patří nabídka a poptávka, investiční aktivita, potřeby a rozhodování, demografie, sklon ke spoření (průměrného občana), tvorbě dluhů (státem a občany) apod. Tento přístup ke zkoumání není nový, ani autorův, je starý jako zdravý rozum. Proto přístup ke zkoumání sdílí celá řada ekonomů a profesionálů zkoumajících věci a procesy, tj. dění, s pomocí zdravého rozumu.

Zástupně uvádím dvě jména ekonomů Deutsche Bank v New York, Zhiwei Zhang a Yi Xiong. Tito pánové zkoumali obchodní vztah USA – ČLR v období 2015 - 2017 a zveřejnili obsáhlé statistiky. Připomínám, že můj vztah ke statistikám charakterizuje nedůvěra. Proto doporučuji statistikám nevěřit, ale v soudním sporu je klidně nabídnout a používat. V žádném případě však není reálné zjednodušené myšlení, formulování a redukce obchodu na prodej, koupi a srovnání výsledku v peněžní hodnotě. Tj., kdo má víc peněz, je darebák, kdo má méně, byl podveden, nebo jak se dnes říká, stal se obětí neférového jednání. Prezident Trump, který vstoupil na tenký led představitelného soudního sporu, musí počítat i se zklamáním. Dojde li k soudnímu sporu, rozsudek by měl, když již ne ukončit, tak alespoň zásadně omezit ztrátu pravdy v důkladnějším zkoumání obvinění, jejichž následkem mohou být vážné mezinárodní nevojenské, ale i vojenské konflikty.

Výsledek srovnání čínských dodávek zboží a služeb (v hodnotě 499 miliard USD) do USA a exportu amerických společností do ČLR (ve výši 165 miliard USD) nepředstavuje skutečný deficit (ve výši 334 miliard USD), ale pouze matematický rozdíl dvou čísel vně kontextu. Kontextové zkoumání totiž vyžaduje vzít na zřetel také export produktů z ČLR do USA vyráběných v ČLR jménem japonských, korejských a podobných společností. Již povrchní hodnocení tohoto požadavku dovoluje tvrdit, že tzv. agregovaná bilance nedokáže dokázat obchodní deficit vyšší než přibližně 30 miliard USD. V závislosti od přísnosti posuzování IT produktů, aut apod., nelze vyloučit proficit, tj. přebytek USA. Ten indikují výpočty ekonomů Zhiwei a Yi: přibližně 20 miliard USD. Co způsobuje přebytek?

Způsobuje ho trend, který tvoří rostoucí životní úroveň a kupní síla Číňanů. Ti si dnes ve velkém množství mohou dovolit koupit to, co před několika roky bylo pro ně snem: iPad, auta a další podobně drahé produkty amerických společností. Kvůli popiratelnému a neobhajitelnému deficitu a dokazatelnému proficitu, který bude s pravděpodobností hraničící s jistotou růst a dosáhne k roku 2020 (podle ekonomů Zhiwei a Yi) výše 100 miliard USD, bourat obchodní systém a riskovat válku nedává smysl. Proto je potřeba důkladněji než doposud, identifikovat smysl konání prezidenta Trumpa. Srovnání obvinění EU napomůže.

Dříve, než přistoupím ke srovnání s EU, zmíním se o krátké lekci čínského ministra zahraničí Wang Yi, kterou nabídl během setkání s ministrem zahraničí UK Jeremy Huntem v Pekingu začátkem toho týdne. Cituji z SZ z 1.8.2018: Die USA behaupten ja oft, dass sie über den Tisch gezogen werden. Das ist so, als würde jemand in einem Supermarkt ein Produkt für 100 Dollar kaufen, das Produkt in der Hand halten und dann klagen, ihm fehlten 100 Dollar im Portemonnaie . Smysl citátu (a v něm použitého hovorového německého frazému über den Tisch gezogen werden (bavorského původu) a příklad ztěžování si na ztrátu 100 USD v peněžence, předtím vydaných na koupi produktu v obchodě, odpovídají konání prezidenta Trumpa. Co se týče chování a konání prezidenta Trumpa vůči EU, situace je podobná.

Prezident Trump tvrdí, že EU žije na účet USA, že obchodní deficit s EU je 153 miliard USD. Více než 40 procent z toho připadá jenom na SRN. Všechny veřejně dostupné statistiky EK a EU indikují, že je to mýtus. Prezident Trump totiž nezapočítává například poplatky za služby americkým společnostem, nezmiňuje se ani o celkovém obchodním deficitu USA se svými obchodními partnery ve výši 811 miliard USD. Problém prezidenta Trumpa je v jeho hodnocení nedokazatelných deficitů. Prezident hodnotí svá čísla jako urážku USA. Proto se chová, jak se chová a mluví. Své konání vidí jako boj na život a na smrt. Veřejně neodporující partneři a spojenci USA se nedovedou vyrovnat s prezidentovým uměním perfekcionizovat přiznání chyby, udělat korekturu a současně ve výsledku potvrdit svůj původní postoj. Kdo neumí sledovat krasobruslení, vidět a hodnotit jednotlivé figury, salto mortale, poloviční šroubové otáčky a podobné, bude jenom těžko chápat konání prezidenta Trumpa. Kdo ví něco o lingvistice, potvrdí význam dvojité negace, dvojího auditoria a podobných forem.

Neznám interní metody hodnocení mnichovského institutu (Münchner Ifo-Institut), přesto věřím, že výsledky hodnocení a čísla odpovídají skutečnosti, že jsou založeny na faktech. I když fakta nepředstavují pravdu, vypočítaný deficit jenom za rok 2017 ve výši 14,2 miliard USD se vztahuje na EU. Ne na USA. To není obchodní vztah, jak ho prezentuje prezident Trump, kdy jeden platí a druhý bere ( Das ist keine Wirtschaftsbeziehung wie Trump es darstellt, wo einer zahlt und einer bekommt ), říká vedoucí Info-centra pro zahraniční obchod, Gabriel Felbermayr. Současně doporučuje tvrdší přístup k jednání s USA (citát z SZ 1.8.2018): Das bedeutet, dass Europa in den Verhandlungen mit den USA sehr viel kraftvoller auftreten könnte, als man bisher geglaubt hat ). Osobně doporučuji tvrdší veřejný přístup, faktologicky odůvodněný, podporovaný občany EU, obsahující odpověď na otázku: Proč existuje zásadní rozdíl v hodnocení deficitu a proficitu?

V USA nezapočítávají peněžní toky mezi USA a EU, nezapočítávají výměnu služeb internetových koncernů, bank, turistických společností apod. Proč? Protože při zápočtu by prezident Trump musel hovořit o deficitu EU v roce 2017 ve výši 50 miliard USD, ne o deficitu USA. V předběžném výsledku by to znamenalo deficit USA ve výši maximálně 100 miliard USD. Započítáme li pouze primární příjmy (Apple, Amazon, Facebook a Google), které skrývají zisk, o sekundárních příjmech nemluvě (patří sem například peněžní převody Američanů žijících a vydělávajících v Evropě do USA v miliardovém objemu), balance je jasně ve prospěch USA: přebytek minimálně 106 miliard USD. Přebytek indikuje, že pro americké investory je výhodnější investovat v EU, než Evropanům investovat v USA.

Výhodu pro americké investory představují daňové oázy EU, Holandsko, UK, zcela určitě Irsko, Malta, možná ještě i Luxemburg. Tam všude mají americké koncerny svá evropská sídla. Předpokládám, že prezident Trump využije uvedené skutečnosti při jednáních s EK-EU. Nebude li EU jednotná a její představitelé vědět, s jakými následky musí počítat, způsobí prezidentův tlak na EU zvětšení rozpadového potenciálu. Skutečností je, že při zohlednění amerických služeb (banky, finance, IT) a evropských produktů (auta, stroje, technologie), obchodní bilance jsou v podstatě vyrovnané. Problémem USA proto není EU, ale vztah USA k ostatnímu světu, především k ČLR. Vztah, jak se potvrzuje i zde, je základem všeho.

Hodnocení mnichovského Ifo-institutu nabízí EU – EK si připravit odpověď na akci prezidenta Trumpa v případě realizace vyhrůžky o zvýšení cla na auta a další. Veřejná, a pro občany EU srozumitelná odpověď bude muset obsahovat postižení amerického IT a finančního průmyslu. To indikuje i vedoucí Info-centra pro zahraniční obchod, Gabriel Felbermayr: Jádro amerického národního hospodářství leží jinde ( Der Kern der amerikanischen Volkswirtschaft liegt woanders). Proto: Není všechno zlato, co se třpytí. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele