Přesto si je mnozí politici neuvědomují a konají podle hesla: Jen nebojácně jděme vpřed (Impavide progrediamur). Používám výrok německého přírodovědce Ernsta Haeckela, jako odpověď na skeptický agnosticismus Emila du Bois-Reymonda. Ten uzavřel svou přednášku O hranicích poznání přírody (1872) slovy: Neznáme a (nikdy) nepoznáme (Ignoramus et (semper) ignorabimus). Sdílím toto tvrzení celá desetiletí, podobně jako parafrázi tvrzení ve forměVirchowova hesla: Nepoznáme, tedy budeme věřit ( Ignorabimus, ergo credemus).

V kontextu Neznáme a (nikdy) nepoznáme, se nachází úzké partajně politické rozhodnutí německého ministra zemědělství, člena CSU,Christian Schmidta. Týká se souhlasu s prodloužením používání glyfosátu, širokospektrálního systémového herbicidu a desikantu plodin v EU. Tato organická sloučenina obsahující fosfor, konkrétně fosfonát je zdrojem diskuzí spojených s výskytem rakoviny a dalších onemocnění. Používání mělo být zakázáno EK, případné prodloužení mělo být na 10 let. Evropský spolek zemědělců Copa-Cogeca požadoval 15 let. EK se své odpovědnosti zbavila pomocí souhlasu německého ministra zemědělství. Ten ještě den před hlasováním tvrdil opak. To je důkazem nejenom krátkozrakosti politika a stranické politiky, ale i důkazem nedodržení koaliční dohody s SPD a koneckonců důkazem síly chemické lobby v Bruselu. Budoucí premiér ČR by měl mít tento příklad na zřeteli jak ve vztahu k členům nové vlády a stranickým spojencům, tak i k Bruselu, v neposlední řadě i ke kancléřce Merkel. Pro ni, a CDU se může ukázat hlasování ministra zemědělství velice drahé. Český premiér by mohl získat levně body zákazem používání glyfosátu přinejmenším na zemědělských plochách vlastněných nebo obhospodařovaných společnostíAgrofert. Není možné slepě akceptovat,Nepoznáme, tedy budeme věřit, ani jednu ze zásad římského práva:Neznalost práva každému škodí, neznalost faktu neškodí. V případě glyfosátu neznalost faktů, včetně náhlé změny pozice ministra, škodí všem. Příklad používám pro snazší pochopení rostoucí komplexity a významu vztahu EU - ČLR a 16+1.

Nelze stupňovat varování politiky a stěžovat si na konání ČLR, když sama EU a politici denně ukazují své slabé stránky, nemají vizi a plán nabízející občanům EU důvěru a komfort. Jako příklad stačí si připomenout mstu EK vůči UK za brexit. Mstu představuje vyloučení UK ze seznamu kandidátů kulturních měst Evropy. Brusel fabrikuje argumenty pro vyloučení spojováním kultury se členstvím European Free Trade Association nebo European Economic Area. To nehledě na skutečnost, že kulturním městem Evropy byly v minulosti tři města nečlenů EU: Istanbul, Stavanger a Reykjavik. Není proto divu, že se zlobí občané UK, britský ministr kultury John Glen (B láznivé rozhodnutí. My neopouštíme Evropu, ale EU), ale i Skotové a premiérka, Nicola Sturgeon. Ta se dokonce cítí napadená . Ale i mnohem starší historka z EU mluví za sebe. Během jednoho setkáníJean-Claude Junckera se svým čínským kolegou, Jean-Claude vysvětloval, že Čína a Luxemburg tvoří třetinu lidstva Planety. Jsem si jist, že nevěděl, jak se trefil do černého: z pohledu ČLR totiž do ní patříme my všichni v Evropě. To dokazuje i pondělní setkání politiků na summitu ČLR a zemí střední a východní Evropy v Budapešti. Ministerský předseda ČLR Li Kche-čchiang podobně jako maďarský premiér Viktor Orbán jasně potvrdili, že V novém světovém politickém i ekonomickém řádu se zvyšuje význam Asie a ČLR…Zvyšuje se také počet čínských turistů v oblasti - za pět let stoupl z 200 tisíc na 930 tisíc ročně… Společně s růstem turistů, rostou čínské investice do 16+1 . Jeden příklad za všechny: Moderní vlakové spojení Budapeště s Bělehradem. Vedle odbourávání přebytečných kapacit v ČLR, vznikají chtěně nechtěně nové závislosti a potenciálně další oslabení EU, především její zahraniční politiky. Není to vina ČLR, ale vina EU politiků. Myslí a konají ve starém stylu. Proto je rostoucí komplexita vztahu EU s ČLR problémem Bruselu, ne Pekingu. Škody ponesou především malé členské státy EU. A Peking pragmaticky využívá nabízející se možnosti. Je proto odpovědností EK a představitelů členských států EU si uvědomit, jak působí vnitřní rozpory a protiklady nejenom uvnitř EU, ale i na venek. Společenství 16+1 se jako část EU- Goliáše stává pro ČLR, asijského Davida, náhradní cestou do EU, která nevede přes Brusel. Porucha růstu se u člověka projevuje mimo jiné silnou krátkozrakostí. Přicházejícího Davida, zkušeného vrhače z praku, který musel umět zasáhnout vlka, kdyby ohrožoval jeho stádo, zná a uvidí málo současných politiků. Očekávám, že se David ke Goliášovi nepřiblíží. Zasáhne Goliáše do čela z dálky, omráčí ho, nechá ho žít podle svých pravidel, ale nezabije. Proč? Goliáš je největším importérem Davidova zboží, a ve své současné formě nemá šanci Davida porazit.