Návod k cestě se hodí všem, kteří po vzpamatování se z pandemie, která splňuje většinu parametrů cvičení biologické války, se začnout zabývat vyhodnocováním následků pandemie (politických, vojenských, hospodářských a jiných), chování obyvatel (různých věkových skupin) a v neposlední řadě plánováním a řízením budoucích extrémních situací. To jest takových, které v systému ukotvený a placený úředník, zkorumpovaný expert, známý nebo i současný voják nechce nebo nemůže z důvodů politické korektnosti si dovolit představit. Z osobní praxe vím, že plánování a řízení extrémních situací se nevypisuje veřejně, podléhá utajení, nezadává se zaměstnancům (ani nadnárodních společností) nebo přátelům a vyžaduje skutečnou odvahu a profesionalitu při jeho obhajování. To probíhá ve velmi úzkém kruhu lidí v prostředí, kde platí minimálně tři další přísloví: Na louce naděje se pase mnoho hlupáků. Jakmile byl vytvořen zákon, objevil se podvod. Praxe je důležitější než teoretická znalost.

Vybral jsem příklad ruského vojevůdce jako jeden z několika k popsání indikativního návodu k cestě porozumět těžko viditelné části geopolitiky. Ta má několik známých a méně známých principů realizace, vedení a představitelných změn. Alexandr Vasiljevič Suvorov byl za vojenské zásluhy vyznamenán ruskými řády - Řádem sv. Ondřeje, Řádem sv. Alexandra Něvského, Řádem sv. Jiří 1., 2. a 3. stupně, Řádem sv. Vladimíra 1. stupně, Řádem sv. Anny 1. stupně, bavorskými - Řád sv. Huberta a Řád falckého lva, francouzskými - Řád sv. Ludvíka a Řád sv. Lazara, polskými - Řád bílé orlice a Řád sv. Stanislava, pruskými - Řád černé orlice, Řád červené orlice 1. stupně a Řád Za zásluhy, rakouským - velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie a sardinskými - Řád zvěstování a Řád sv. Mořice a Lazara.

Z uvedeného přehledu vyznamenání vyplývá pro amatéra- analytika: Různé lokality, příčiny a průběhy bojů v různých podmínkách, způsob rozhodování, vztah k nadřízeným a příkazům. Nebudu se dnes rozepisovat o jednotlivých aspektech, protože si je může každý čtenář sám nastudovat. O to jde v příspěvku v době, kdy hluchý co nedoslyší - dolže. Kdy platí, že přemílat minulou dobu znamená přebírat kosti v hrobu. I proto, že mládí je božská nemoc, z níž se každý den (kvůli systému vzdělání a výchovy) jen trochu (chtěně nechtěně) uzdravujeme.

Kromě uvedeného, příběh Suvorova nabádá k velké opatrnosti všechny vůdce a rádoby vůdce kde by oni nebyli a komu by chtěli nebo museli velet.. Co mám na mysli? 1) Kde síla vévodí, k právu se nechodí. 2) Závistivý schne od toho, vidí-li zdar u koho. 3) Špatný nevěří, že existují dobří lidé.

Z mnoha bitev a života Suvorova připomínám malou, ale důležitou část pro pochopení dneška: Bitva na řece Rimnik, která silně zhoršila situaci Turků a vedla k pádu mnoha tureckých pevností. Úmrtí Josefa II v únoru 1790 a výstup Rakouska z války. Bitva o Izmail a nepříliš dobré jeho obléhání kvůli velení několika generálů se stejnou hodností. Návrat Suvorova po bitvě o Izmail do Petrohradu (v lednu 1791). Tam mu nepomohl ani blízký a důvěrný vztah ke Kateřině Veliké (1729 – 1796) zkrotit nenávist jejího syna a následníka trůnu Pavla I. Zmiňuji se o této době z důvodu představujícího nebezpečí pro všechny z nás: Zrada.