Není to zcela jasné, ilustrovat se dá zprávami z Afghánistánu za posledních několik dní.

Například o tom, že Tálibán zabil čtyři afghánské vojáky, že americké bezpilotní letouny zabily omylem tři ozbrojené pastevce, že afghánské ženské kriketové družstvo bylo v tichosti rozpuštěno, a to na základě výhrůžek extremistů, ale i tlaku vlastních rodin, a také že v Kábulu otevřeli první a jediný lunapark.

V Afghánistánu je nepochybně lépe než před 13 lety, ale je otázka, zda nemohlo být ještě lépe a jakou cenu za to Afghánci i Západ zaplatili. Statisticky vzato se od svržení Tálibánu život většiny obyvatel Afghánistánu nepochybně zlepšil.

Průměrná délka dožití se zvýšila o šest let, kojenecká úmrtnost spadla na polovinu, průměrný příjem se ztrojnásobil. Do škol jdou dnes téměř všichni chlapci a asi třetina dívek – za Tálibánu dívky do školy obvykle nemohly a chlapci jen někteří.

Na druhou stranu nejde rozhodně mluvit vítězství protitálibánských sil. Původní záměr operace ISAF – tedy Mezinárodních sil pro podporu bezpečnosti – byl zaprvé sesadit Tálibán a zadruhé potrestat Al Kajdu za 11. září. Tyto cíle byly splněny velmi rychle.